Zázračné uzdravení z hluchoty

Svědectví paní Romany Černé o uzdravení z hluchoty

Mé onemocnění  otoskleróza  se začala projevovat už kolem mých dvaceti let. Naprosto nepozorovaně jsem přicházela o různé tóny a zvuky. Kolem třiceti let jsem si všimla, že neslyším dveře, když někdo přichází domů. Byla jsem maminka tří dcer, a tak jsem byla stále v jednom kole a nijak jsem to neřešila, spíše jsem to přikládala únavě. Ovšem po dvou letech jsem začala vnímat hučení a šumění v hlavně, vždy na krátkou chvíli a pak to mizelo. Zanedlouho se k tomu přidávalo pískání, což už bylo dost nepříjemné a omezující.

Po narození čtvrté dcery se vše rychle zhoršovalo. Zjistila jsem, že přestávám slyšet slova, když na mě někdo mluvil. Přestávala jsem slyšet svět i obyčejné zvuky kolem sebe, jako je například vítr ve stromech, jen jsem ho cítila. Během pár měsíců jsem už neslyšela ani dcery, když na mě mluvily a ani malou dceru, když v noci plakala. Vyhledala jsem lékaře na ORL a tam mi udělali vyšetření v komoře a potvrdili mi moji počínající hluchotu. Byla jsem objednána do vojenské nemocnice v Praze, kde dělají podrobnější vyšetření, a tak mohli zjistit, co se s mým sluchem dělo. Po vyšetřeních mi pan doktor, který byl v té době nejznámějším specialistou, řekl, že mé onemocnění se jmenuje Otoskleróza a že je to vzácnější dědičné onemocnění, které se mi v životě objevilo, dle výsledků, už kolem dvaceti let, protože na jedno z uší už jsem téměř hluchá a to druhé je pouze o dvacet procent lepší.

Otoskleróza  je zkostnatění kůstek, které přenášejí zvuk do mozku. Hodně mě to překvapilo, protože v rodině hluchotu nemáme. Ten den mi lékař sdělil i to, že tak velice pokročilou hluchotu musím řešit okamžitě a nabídl mi řešení a termín operace. Vysvětlil mi, že v mém věku je to poslední šance na malý úspěch, že starší osoby se už ani neoperují.  Ptala jsem se, jak ta operace probíhá a bylo mi vysvětleno, že tyto kůstky jsou velmi hluboko v uchu a než se k nim dostanou, prakticky mi úplně zničí ucho a pak ho zase opraví. To mě dost znepokojilo. Ptala jsem se, jestli po té operaci bude vše v pořádku. Pan doktor mi řekl, že to tak být nemusí a že neví, jestli se sluch obnoví. Jasně mi řekl, že šance tu je, ale není stoprocentní. Navíc pokud by se to nepovedlo, tak už bych nikdy neslyšela ani se sluchadly, prostě úplný konec. Také mi řekl, že i rekonvalescence je náročná. Po mém dotazu, co to znamená, mi sdělil, že po operaci bych dva měsíce v nemocnici ležela pouze v horizontální poloze, aby se uši nepoškodily tlakem, a postupně by mě polohovali. Rekonvalescence by trvala půl roku, než bych se mohla zapojit do běžného života.  Po tomto sdělení mi bylo jasné, že to nemohu podstoupit. Měla jsem malou dceru a také dost malou šanci na uzdravení, spíše možná na zhoršení. Odmítla jsem to a začala hledat jiné řešení.

Vnitřně jsem cítila, že musí být řešení. Má lékařka mi doporučila firmu, která se zabývá speciálními sluchadly, ale také mě upozornila, že si sluchadla budu muset zaplatit sama, protože pojišťovny je nehradí. Byly opravdu velmi drahé, ale mohla jsem s nimi slyšet i poslouchat hudbu, ale přesto jsem nějaké tóny a zvuky neslyšela. V roce 2000 jsem přijala Ježíše Krista jako svého spasitele modlitbou, ale nežila jsem tak. V roce 2017 jsem začala silně pociťovat, že bych měla začít hledat někoho, koho jsem kdysi ve svém životě poznala a to Boha. Tehdy se u nás otevíral nový sbor a já jsem do něj začala chodit i se svojí rodinou, ale brzy jsem poznala, že náboženství není ta správná cesta.

Ježíš mne dovedl do Církve Milost, kde se v červenci konalo shromáždění s Alexem Peremotem. Od rána jsem vnímala, že dnes je pro mě velký den, vůbec jsem ale netušila jak moc. Na shromáždění byla výzva, že kdo chce uzdravit, ať jde dopředu a bude se za něj Alex modlit. Ten zvláštní pocit ve mně sílil a pevně jsem se rozhodla od Ježíše své uzdravení přijmout, protože je to on, kdo nás uzdravuje. Řekla jsem si, že dnes odtud neodejdu bez uzdravení a vyndala jsem sluchadla z uší. Ucítila jsem velmi silný pocit lásky a objetí a po chvíli jsem uslyšela své první slovo bez sluchadel – Ježíš. Začala jsem vnímat zvuky, šum kolem mne a další lidi, kteří na mě mluvili, a já je slyšela naprosto zřetelně. Slovy nejde popsat, co doopravdy cítíte, ale jedno vím jistě, že chci a toužím být v neustálé blízkosti svého Boha, mého otce, Ježíše Krista mého spasitele. Po tomto zázračném uzdravení jsem navštívila svoji lékařku a po tom, co jsem ji sdělila, že slyším, mi udělala vyšetření, které potvrdilo, že můj sluch byl uzdraven.  Paní doktorka to sama nazvala Božím zázrakem.