Výzva je požehnáním

Pokud se vážně zabýváme vírou, nemůžeme opomenout 11. kapitolu Listu Židům, která je přehlídkou těch největších hrdinů víry. Když si tuto kapitolu pečlivě pročteš, zjistíš, že takřka všichni tito Boží hrdinové mají něco společného. Všichni se stali velkými proto, že přijali výzvu, která ležela před nimi.

Vezměme si například Mojžíše:

„…Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného…“ (Židům 11:27)

Mojžíš vírou nezískal klidný a bezstarostný život ve faraonově paláci, jak si to někteří křesťané představují – obrátím se a Bůh mi připraví takový lehký klidný život a už nikdy nebudu muset nic řešit. Naopak, Mojžíš vírou vyšel z pohodlí faraonova paláce a vyvedl svůj národ na poušť. Byli to bývalí otroci, unavení z práce, vyšli narychlo, neměli čas si odpočinout, nevěděli pořádně, kam jdou, neměli co jíst a pít, neuměli bojovat a do toho je pronásledovalo faraonovo vojsko… přidělal si problémů víc než dost…

Mojžíš ale vyšel ve víře a věděl, že Bůh je s ním. Měl s Bohem takový vztah, jako kdyby ho viděl před očima. Díky tomu se Mojžíš stal velkým člověkem a Izrael se stal národem ve vlastní zemi. Nezůstali otroky v Egyptě.

Tím to ale neskončilo. I když se Izraelci dostali do Zaslíbené země, stále se objevovaly další výzvy. V každé generaci se objevovaly nové a nové a povstávali další hrdinové, kteří poslechli Boží hlas. I v dnešní době existuje spousta naléhavých potřeb a Bůh se ptá: Kdo mi půjde?

Bůh povolává lidi i tak, že jim dá do srdce sen. Každý člověk má nějaký sen, ale většina lidí nikdy nic neudělá, protože se bojí.

Zameť písek

Jedním z faktorů, které drží křesťany v pasivitě, je náboženské chápání Bible. Ježíš v podobenství o dvou stavitelích říká, že jeden stavěl dům na skále, druhý na písku. Dům na písku spadl, dům na skále zůstal stát. Skála představuje pevné a neměnné Boží slovo. I písek ale kdysi byla skála, jenomže se rozpadla na spoustu malých částeček. To je obrazem Božího slova, které je rozmělněné lidskými názory, představami a teologií. Ano, pochází to sice původně ze skály, je to ale rozdrobené, rozředěné a už to nemá vlastnosti skály. Když se o to opřeš, nepodepře tě to.

Křesťanství v Evropě je přesně takhle plné různých učení a teologií, které sice pocházejí z Bible, ale už to není čisté a mocné Boží slovo. Dokonce i v charismatických církvích často křesťané rozumí některým částem Božího slova ne podle toho, co je tam skutečně napsáno, ale podle výkladu, který je v evropském tradičním křesťanství běžný. Pokud chceme, aby Boží slovo skutečně fungovalo, musíme z něj stále ometat nánosy písku.

Dobrým příkladem je Davidův příběh. Všichni víme, že Bůh si vybral Davida kvůli jeho srdci. Mnozí si pod tím představí, že David byl takový něžný, citlivý, empatický, pokorný, tichý, nikam se necpal, hrál si s ovečkami…

Přečti si ale celý příběh pozorně, bez náboženského předporozumění. Nic o něžnosti ani pokoře tam nenajdeš. Bůh si vybral Davida proto, že jeho srdce bylo odvážné. Zabil lva i medvěda, když se mu pokusili zabít ovce. Když přišel za svými bratry do boje, zeptal se:

„Cože získá ten, který zabije tohoto Pelištejce a odstraní potupu od Izraele? Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?“ (1. Samuelova 17:26)

Davida zajímalo, co dostane ten, kdo Goliáše zabije. Chtěl ze svojí víry a ze svého činu něco mít. David nebyl nábožný člověk – „ó ne, Pane, já od tebe nic nechci, nejsem hoden…“ – nic takového u něj nevidíš. Je úplně normální, že sloužíme Bohu kvůli tomu, že dostaneme věčný život. Za to se nestyď. I apoštol Pavel říká, že kdyby nebylo vzkříšení, tak je naše víra úplně zbytečná. Ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odplatí těm, kdo ho snažně hledají.

Přijmi výzvu

Vezmi si v tom z Davida příklad. V životě přicházejí různé výzvy. Může to být příležitost založit církev, vzít nějakou službu v církvi, položit ruce na nemocné, kázat evangelium. Stejně tak se to ale týká i finančních a osobních výzev: investice, zakázka, založení firmy, koupě domu… Pokud vidíš, že je v tvém okolí taková příležitost a že bys to chtěl dokázat, jdi do toho s vírou!

Úplně se zbav náboženských myšlenek jako: co když nejsem hoden, abych nebyl moc pyšný, ať jde radši někdo jiný… Nebuď jako Saul. Saul viděl Goliáše, ale nešel. Pro Saula byl Goliáš prokletím, pro Davida byl požehnáním. Rozdíl mezi nimi byla víra. Saul nevěřil Bohu, neměl zájem o vztah s Bohem, spíš ho zajímalo, co si o něm myslí lidi.

David, stejně jako dříve Mojžíš, byl schopný přijmout výzvu, protože věděl, že Bůh je s ním. Když si čteš Davidovy žalmy, vidíš, že pokud Davida něco zajímalo, byl to vztah s Bohem. David toužil po Boží přítomnosti, chtěl ho znát, chválil ho a uctíval. Díky tomu získal takovou jistotu ve víře, že si byl jistý, že Bůh je s ním, i když proti němu stojí Goliáš.

Žij podobným životním stylem, nauč se každý den mluvit s Bohem. Pusť si chvály, uctívej ho. Čti si Bibli – to Bůh mluví k tobě. Modli se – to zase ty mluvíš s ním. Když se naučíš takhle žít s Bohem každý den, pak v tobě stále víc bude růst poznání, že Bůh je s tebou! Ne ledajaký bůh, ale Bůh, který je zachránce, Bůh, který je všemohoucí!

Bůh neposlal Goliáše proto, aby Davida zabil, ale aby se díky němu David stal králem. Dnešní Evropa není místem přátelským ke křesťanství, obrů je tu dost. Ti nás však nemohou zastavit, ale díky nim vyrosteme a staneme se velkou církví, ve které najdou spasení a uzdravení tisíce lidí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *