Boží sláva v životě křesťana I.
Člověk je vskutku podivuhodná bytost. Potenciál ukrytý v lidstvu je obrovský. V dějinách vedl k vytvoření úžasných projevů civilizace a kultury, ale také k uvolnění těch nejničivějších sil. Bible nám ukazuje původ tohoto lidského potenciálu a také ten správný způsob, kterým měl a má být využit.
Člověk – fantastický Boží obraz
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1,27)
Takto hovoří první kniha Bible – Genesis, o původu a podstatě člověka. Podle zastánců evoluční teorie, která nemá místo pro Boha a celý vesmír považuje za výsledek víceméně náhodného procesu postupného zdokonalování, je lidstvo včetně své kultury a civilizace výsledkem vývoje z nižších forem živočichů. Výše citovaný biblický výrok však hovoří o něčem úplně jiném: člověk má svého Stvořitele a nejen to, je dokonce Jeho obrazem, je stvořen na Jeho podobu. Podobně jako Stvořitel, i člověk dokáže tvořit, je svobodnou bytostí s duchovním rozměrem, který ho odlišuje od ostatního Božího stvoření.
Člověk je tedy Božím obrazem, ve kterém se zrcadlí něco z Všemohoucího. Šalamoun to ve své knize Kazatel charakterizoval tak, že člověku byla do srdce dána touha po věčnosti. (Kaz 3,11) Po svém pádu do hříchu a po oddělení od Boha a vyhnání z Edenu, které následovalo, si lidstvo začalo naplno uvědomovat svou bídu. Bůh však nikdy nezměnil svůj pohled na člověka a svou lásku k němu a stále vůči němu projevoval svou milost. Posílal své posly: zákonodárce Mojžíše, proroky svědčící o příchodu Mesiáše a nakonec i vlastního Syna, který se stal člověkem, přinesl vykupující oběť a dal padlému lidstvu možnost opět se skutečně smířit s Bohem.
I když lidstvo padlo do hříchu, měl s ním Bůh neustále své plány a vůči němu vysoké nároky. V Mojžíšově zákoně Bůh říká:
„Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“ (Lv 19,2b)
Tento nekompromisní požadavek na míru svatosti Božího lidu, hovoří o tom, že Hospodin trvá na tom, že člověk je Božím obrazem a že se v jeho životě má odrážet Boží svatost. Ježíš tento starozákonní požadavek ještě zdůraznil svým prohlášením k učedníkům: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý Váš nebeský Otec.“ (Mt 5,48) Nejen svatost, ale dokonce i Boží dokonalost má být vidět na životech lidí, kteří jsou Božími dětmi.
Mnohým lidem při čtení těchto biblických veršů víří hlavou argumenty, že to přece není možné. Jak můžeme my lidé, hliněné nádoby, mít ve svých životech Boží míru svatosti a dokonalosti? Jakkoli to zní nemožně, tak to možné je. Bůh nikdy neklade na člověka nesplnitelné požadavky. Řešení je velice jednoduché. Zdrojem dokonalosti a svatosti není člověk, jehož tělesná přirozenost je nedokonalá a hříšná. Je jím Bůh. Když jsme se obrátili ke Kristu a znovuzrodili se, tak nám Bůh dal nového ducha a začal v nás osobně přebývat a jednat. Čím více Boha je v našich životech, čím více se sytíme Božím slovem a naplňujeme Duchem Svatým, tím více Jeho přirozenosti z nás září.
Viditelným a někdy i doslova hmatatelným projevem Božího charakteru a jeho přítomnosti je Boží sláva. Starozákonnímu Izraeli se Hospodinova sláva zjevovala v podobě oblaku, či ohnivého sloupu. Boží sláva má však i konkrétní podobu v životě a charakteru člověka, který žije s Bohem. Apoštol Pavel píše, že člověk je nejen Božím obrazem, ale i Boží slávou (1K 11,7). A právě Boží slávě v životě křesťana se budeme věnovat v tomto článku.
Co je to Boží sláva?
Když se řekne sláva, člověka většinou napadne, že se hovoří o věhlase či dobré pověsti, která se o někom šíří. Biblický význam pojmu sláva nejlépe pochopíme z původních jazyků Písma. V hebrejštině se používá pro slávu výraz kavód. Kořen tohoto slova znamená tíhu, váhu nebo cennost. V přeneseném slova smyslu se používá i k popisu lidského bohatství, krásy a věhlasu. Sláva je tedy něco hodnotného, hodného cti. Pokud jde o Boží slávu ve Starém zákoně, jednalo se o zjevení Boží existence a přítomnosti lidem. Boží sláva měla často doslova fyzické atributy.
Hospodinova sláva provázela Izrael na cestě z Egypta, zjevila se v oblaku a v ohnivém sloupu, který je vedl pouští. Tento oblak sestoupil na horu Sinaj, kde se Mojžíšovi ukázala Boží sláva. Podle Písma nemůže žádný člověk spatřit Boží tvář, protože by ho to stálo život (Ex 33,20), avšak může uvidět odlesk Hospodinovy slávy (Ex 34,5-8). Boží sláva se zjevovala v Mojžíšově svatostánku a naplnila i Šalamounův chrám, kde její tíha dokonce zabránila kněžím vykonávat bohoslužbu (1Kr 8,11).
V Septuagintě, řeckém překladu Starého zákona, je výraz kavód překládán jako doxa. Tento výraz se používá také v textu Nové smlouvy. Doxa ve světské řečtině znamená názor či pověst. Zjednodušeně řečeno, sláva je to, jak je někdo vnímán a co se o něm šíří. Sečteno a podtrženo sláva je vnímatelným projevem Boží přítomnosti a jeho charakteru, skrze kterou se Bůh dokáže dotknout života člověka.
Bezprostředním zjevením a odleskem Boží slávy byla osoba Mesiáše Ježíše z Nazareta. V něm se v lidské osobě zjevila Boží sláva. Byl zároveň dokonalým Bohem i dokonalým člověkem. Říkáme-li dokonalým člověkem, myslíme také dokonalým obrazem Božím. Když jsme přijali Krista jako svého Zachránce a Pána, znovuzrodili jsme se a spolu s novým životem do nás vstoupila také Boží sláva, která se má v našich životech projevit. I my můžeme být dokonalí, tak jako je dokonalý náš nebeský Otec.
zdroj: milost.sk/logos
