Až se Vám dostane

Hned na začátek musím uvést trochu sebekritiky. Dostala se mi do rukou už před několika týdny, a kdybych si udělal trošku více času, stihl bych napsat článek určitě ještě dostatečně brzy před Vánocemi, ale nepovedlo se…
Tím sebekritika končí – a teď o čem že je vlastně řeč.

O knížce, a to ne o knížce ledajaké. Začnu trochu „od lesa“, o co vlastně kráčí.

My křesťané nemáme o nepřeberné množství literatury nouzi a oproti všeobecné populaci i trochu více čteme už jaksi z principu – protože život křesťana je přece o Slově.
Na pultech sborových knihkupectví je řada titulů téměř pro jakoukoliv životní příležitost a otázku každodennosti a pro jakoukoliv věkovou kategorii – tedy skoro jakoukoliv.
Pro nejmenší je spousta kvalitních obrázkových knížek s bezpečným obsahem, nezkažených hříšností, pro náctileté mnoho knih s tématy velmi aktuálními zrovna pro jejich věk a pro rodiče stejné množství knih, jak s nimi toto období ve zdraví přežít… Máme knihy o rodině, o manželství, o ženách, mužích, o tom jak být a jak nebýt sám, jak se dobře modlit, atd. atd. atd.

Ale přece je jedna věková skupina, u které byla na trhu veliká černá díra. Jsou to děti odrostlé leporelům a sugestivním obrázkům Ježíše se zatoulanou ovečkou – a přitom ještě s klidnými hormony. Pro děti zhruba od šesti do dvanácti let byla dosud nabídka čtení při vší snaze a dobré vůli zoufalá, a přitom je to zrovna to období, v němž se rozhodne, kam vlastně dál půjdou, jestli směrem dobrým nebo zlým.

Mezi tou hrstkou dětských knížek pro tuto drobotinu v podstatě bylo téměř k nenalezení něco, co by nebylo jen velmi entuziastickou snahou za každou cenu křesťansky vychovávat. Nepochybně za mnoha knihami byla upřímná snaha děti vést k Bohu, ale literárně byly texty většinou vysloveně slabé, zoufale prvoplánové a někdy i duchovně více než sporné. Není divu, že mnoho rodičů řeší toto období u svých dětí Verneovkou, Hochy od Bobří řeky, snaží se potomky co nejdéle udržet u ilustrovaných biblí nebo naopak urychlují čas knížek teenagerských. Toto je tedy za A). Ale Bůh je dobrý a za B) je správně.

Co je za B)?

Je ještě jiná možnost – totiž že Pán probudí talenty, aby doplnil, co Kristovu tělu chybí ke štěstí. Nesnažím se nic nafukovat, ale jsem přesvědčený, že takto je to i v našem případě.

Na konci listopadu vyšla kniha „Zákon rytířů“ a dřív, než uvedu něco o jejím obsahu, zmíním její autorku.
Nejedná se o žádné upřímné adolescentní děvče, snažící se vylít na pergamen svoji dušičku, ale o hluboce promyšlené dílo sestry, která má dlouhodobou zkušenost s prací s dětmi a která není žádným samozvaným duchovním vůdcem, ale věrnou služebnicí – jak jinak než u kuřátek – ve sboru v Hradci Králové. To by ale pro napsání kvalitní knihy nestačilo.

Kamila Rosůlková je bez nadsázky spisovatelkou se vším všudy. Je mistryní metafor a popisů, jazyk jejích knih (ano, nikoliv jedné knihy, ale knih) je velmi barvitý, takže úplně nenápadně dostane čtenáře do středu dění. Přemýšlí nad slovy, nad zvukomalbou, slovník je čapkovsky pestrý a hravý. Zákon rytířů není žádná suchařina a i mně (i když už dávno nejsem v dětském věku) vtáhne do příběhu tak, že se snažím užuž dočíst kapitolu, abych věděl, jak bude vše pokračovat a kam se strhující příhody odvinou. Kamila Rosůlková je prostě spisovatel a čas ukáže, že se stane velmi populární. Už její prvotina „Přítel z dávných časů“, pojednávající o obyčejném klukovi v těžké životní situaci, byla vynikající – a o Zákonu rytířů to platí právě tak.

Pán řekl, že prorok není beze cti – jen ve své rodině a u svých domácích a je to tak trošku i s touto autorkou. Vždyť často přijímáme obecně snadněji věci zvenčí a je těžší přijmout, že Bůh jedná i s někým z nás, že? Je velkým povzbuzením i pro celou Církev víry Milost, že když Hospodin „vyplnil jedno slepé místo“, rozhodl se tak učinit zrovna v našich sborech. Knihu sestry Kamily vydalo (a prodává) nakladatelství Křesťanský život a najdete ji i v dalších internetových knihkupectvích.

A teď něco málo o knize samotné.

Zákon rytířů je detektivka, a to ne ledajaká, ale z doby, která se všem malým rytířům velmi líbí. Přestože se odehrává v nefalšovaném drsném středověku a přestože je trochu klučičí, přece je v ní dost místa pro skutečné lidské emoce a věci srdce a i trošku dobrodružnější děvče knížka přirozeně nadchne. Malý a těžko zvladatelný Vítek (ale takové naše děti vůbec nejsou, že 🙂 ), přijede na selský dvůr svého strýce a hned na začátek má velmi nepříjemné setkání s místními lapky, ohrožujícími celý kraj. Touží být opravdickým rytířem a vůbec netuší, že se místo očekávané nudy dostane do centra divokých událostí. A přitom se setká… ale to už vám neprozradím, užijte si celou knihu sami!

Sluší se napsat, že vztah s Bohem není dětem nijak vnucován, celou knihou prochází velmi nenápadně, v podstatě samozřejmě a přitom tak silně, že se zaleskne slza v oku i dospělákovi. Nejen hlavní hrdina Vítek si tak trochu projde cestu syna z podobenství, který se dostal do nechtěných situací, když měl svoji hlavu a neposlechl otce, a to i s dojemným návratem jako v Lukášově evangeliu. Naučí se důvěřovat Bohu. Ale i vedlejší postavy dostanou příležitost se řádně „vybarvit“ a dokonce i jeden ze zlých lapků prožije svoji velkou vnitřní změnu.

Až se vám dostane tato kniha do rukou, neváhejte. Na dobrý dárek je čas vždy, nejen o Vánocích. Zcela jistě silně osloví a neurazí nejen děti křesťanů, ale i těch „vně“. A kdo ví? Třeba zrovna přes vás se může dostat do rukou někomu, kdo by se jinak s evangeliem nikdy nesetkal.

Můžeme se radovat, že autorka Kamila Rosůlková má před sebou ještě mnoho let tvůrčí práce, před vydáním další knihu – tentokráte z atraktivního prostředí Divokého západu a rozepsány (alespoň pokud vím) další čtyři knihy. Evidentně má pro malé rošťáky a rošťačky velké pochopení a zcela jistě je přiblíží k Božímu srdci. Riziko je jen jediné. Když totiž dáte svému dítěti k přečtení jednu z knížek, bude neodbytně žádat pokračování :-). Ale tohle riziko za to určitě stojí.

Objednat můžete zde: kníhkupectví Křesťanský život