Svědectví o uzdravení z rakoviny – David Krečmer

Dnes už vím, že Pán Ježíš Kristus bušil na mé dveře vytrvale řadu let. Vždy za těmi dveřmi stál a láskyplně na mne skrze ně volal. Snažil se vstoupit a přinést tak světlo i do mého života… ale já raději dále žil v temnotě, ve světě plném zloby, neodpuštění, pýchy, lží i hříchu … a teprve až když jsem onemocněl a ve svém zoufalství začal obracet svůj zrak i hlas k nebi a hlasitě volat v naději po nějakém zázraku, uzdravení a vysvobození… Tehdy se otevřely dveře a Pán skrze ně prozářil mou hlubokou temnotu, nabídl mi svou ruku, aby mě vysvobodil a uvedl na cestu plnou zázraků …

Narodil jsem se do dělnické rodiny velmi mladých rodičů, možná i díky jejich mládí a nezkušenosti jsem byl po jejich rozvodu načas soudně svěřen do výchovy k mé babičce. Ta mi věnovala veškerý svůj volný čas. Právě ona se mi snažila mé „složitější“ dětství vynahradit potřebnou láskou, péčí a bezpečím. Dětství i dospívání jsem prožil na severu Moravy v krásném městě mladých v Havířově. Po střední škole jsem nastoupil základní vojenskou službu v Praze, kde jsem se poté usadil, našel zaměstnání a založil rodinu.

A tady bych asi svůj příběh začal. Vždy jsem byl zapřisáhlý ateista. Věřit v nadpřirozeno mi přišlo hloupé, ve svém životě jsem byl pořád s něčím nespokojen, ať už s manželstvím nebo čímkoliv jiným. Vše jsem viděl černě. Mluvil jsem hrubě. Nenáviděl jsem svého tátu. Téměř denně jsem sledoval pornografii. Abych vyšel ze stereotypu tohoto fádního a prázdného života, tak jsem v lednu 2014 začal běhat. Někdy v polovině toho roku mi začala více vystupovat tříselná kýla, kterou jsem spoustu let naprosto ignoroval, a když jsem na svých zádech díky hrudnímu běžeckému pásu objevil koncem září podivně vzhlížející, a hlavně svědivý útvar, naprosto přesně jsem věděl, že je něco zle a že je třeba okamžitě absolvovat lékařské vyšetření. Že bych, ale měl díky kýle, a i díky znamínku na zádech přestat do konce roku běhat, bylo pro mne naprosto nepředstavitelné, a tak jsem návštěvu lékaře odkládal jen, jak to šlo. Uběhl další půl rok a já se vyhýbal doktorům, co to šlo. Stále jsem víc a víc běhal a zahleděn do svých běžeckých úspěchů neřešil svůj alarmující zdravotní stav. A najednou mě něco zastavilo, objevila se prudká bolest na levé patě, která mi nedovolovala udělat rychlejší pohyb. Díky této „běžecké“ paralýze, která trvala, až do dubna 2015 jsem se rozhodl, že konečně začnu řešit tříselnou kýlu i ošklivé znamínko na zádech.

Hned při prvním vyšetření na kožním oddělení, jsem byl upozorněn na velkou pravděpodobnost, že útvar na zádech je obávaný melanom kůže. Okamžitě jsem byl objednán na první možný termín zákroku, při kterém byl útvar odstraněn i s poškozenou okolní tkání a předán na histologii, která by podezření lékaře potvrdila nebo vyvrátila. V těchto dnech jsem se poprvé vážněji ve svém životě začal zabývat myšlenkou o existenci Boha. Když jsem začal hledat základní informace o melanomu, tak se mě zmocnila taková úzkost, že jsem si najednou hrozně přál mít opravdovou jistou naději a víru. Chtěl jsem věřit, že Bůh existuje. Chtěl jsem mít jistotu, že se můžu na něj obrátit s jakoukoliv prosbou. Chtěl jsem věřit, že mě podrží a že nejen histologie, ale vše kolem bude v pořádku. Přitom jsem věděl, že pokud by Bůh vážně existoval, tak život, který žiji, je tak zlý, že by mě za něj určitě nepochválil, a že tedy napřed musím něco podstatného změnit ve svém životě. Jen pár dní po operaci znamínka jsem měl podstoupit operaci, tentokrát tříselné kýly. Den před touto operací jsem dostal potřebu odpustit a usmířit se svým tátou, se kterým jsem měl řadu let nevyjasněný vztah. Přišlo to z ničeho nic, ráno bych svého tátu ještě zapřel a večer jsem si hrozně přál cítit jeho objetí, a tak jsem mu poslal přes FB vzkaz. Byl to zvláštní ulevující pocit, se svým tátou jsem se viděl hned další den po operaci, ten den spatřil i můj táta poprvé v životě své vnoučata a mou manželku. Dnes již vím, že to byl přímý zásah od Pána Boha, který se takto snažil urovnat mé zlé cesty, abych mohl později přijmout i jeho milost a odpuštění.

Díky Bohu jsem byl smířen se svým tátou, a můj dlouholetý balvan, který tížil dlouze mé srdce a trýznil i mé svědomí se svalil a rozplynul se jak pára nad hrncem. Přišly však výsledky histologie a ty potvrdily rakovinu kůže – zhoubný melanom. Zjištěné hodnoty byly tak zlé, že lékař nepřipouštěl možnost na uzdravení – ve vteřině se zhroutil celý můj život. Hrozně jsem chtěl věřit, že Bůh existuje, volal jsem na něj, prosil a večer co večer jsem se v naději, že mě může zachránit jen Boží zázrak, začal pravidelně modlit Otčenáš.

Usilovně jsem začal Boha hledat, chtěl jsem si být jistý, prosil jsem ho o důkazy, že mě slyší. Dokonce jsem vyrazil potají do kostela v přesvědčení, že tam jej přece musím najít. Nenašel, naopak jsem z kostela odcházel zklamán a skleslejší, než jsem do něj vešel. Měj, jsem spoustu otázek a hroznou potřebu křičet. Rodina se mě snažila držet, ale já se propadal do větší deprese a strachu.

Následoval další chirurgický zákrok, kdy musela být odebrána další okolní tkáň ze zasaženého místa, odejmutí spádových uzliny z podpaží, k zjištění stádia nádoru a možného rozsevu metastází. Týden po této operaci, jsem ležel sám doma na sedačce, přemýšlel o tom, co bude dál, zda opravdu existuje Bůh a pokud je, jestli mě opravdu slyší a může mi pomoci, zavřel jsem oči a začal se nahlas modlit, tak hlasitě, že jsem na konci modlitby zakřičel „Bože, pokud existuješ, pokud mě opravdu slyšíš a můžeš mi nějak pomoci, tak mi dej prosím jasný a zřetelný důkaz, že existuješ!“… Ještě jsem neotevřel ani oči, nemohlo to být déle než 5 vteřin, jsem důkaz od Pána Boha dostal a nemohl být zřetelnější, než mi byl dán.  Jen 5 vteřin po mých slovech zazvonil domovní telefon, myslel jsem si, že se vrací jeden z mých synů ze školy, šel jsem proto ke dveřím, zvednul sluchátko a tam se ozval hlas „Dobrý den, nechcete si promluvit o Pánu Bohu?“. Byl jsem tak zaskočen a šokován, že jsem se nezmohl na pořádnou odpověď a místo toho ze mě vypadlo jen hloupé „Nezlobte se… ale já tak rychle ještě nejsem připraven“ a zavěsil jsem sluchátko. V té chvíli se mne však dotklo něco tak neskutečně silného a zářícího, že jsem padl okamžitě na kolena, rozplakal se a začal prosit Pána Boha za odpuštění, že mi dal právě jasný důkaz, po kterém jsem tak volal a já ho od sebe odhazuji. Okamžitě jsem uslyšel jakýsi hlas, který začal ke mně mluvit „Oblékni se a utíkej rychle před dům, příště nemusíš mít už další šanci“. Okamžitě jsem tedy vstal a začal hledat oblečení. Před vchodem domu byly zrovna na odchodu dvě mladé dívky, trochu váhavě jsem je oslovil a oni mi řekli, že jsou Svědci Jehovovi. Řekl jsem jim, co se mi právě přihodilo, v rychlosti dovyprávěl svůj příběh s onemocněním. Potvrdili mi, že se nejedná jen o náhody a že jsem právě byl svědkem Boží moci. Dali mi letáček s biblickými verši a s přáním pokoje a uzdravení zase odešli.

Doma jsem se to snažil vše nějak vstřebat, byl to pro mě tak silný okamžik, že jsem byl naprosto přesvědčen, že Bůh opravdu existuje, ale netušil jsem, jak s tím najednou naložit. Koukal jsem na verše z letáčku a v tom jsem si vzpomněl, že jsem před více než 20-ti roky dostal od svého bývalého spolužáka Davida, se kterým jsem chodil do základní školy, Bibli. Tuto Bibli jsem vytáhl z knihovny, otevřel ji a začal v ní náhodně listovat. V tom jako by začaly vystupovat některé verše přímo před mé oči a mě začalo všechno do sebe zapadat a dávat vše naprosto jasný smysl. Bylo to jako jasné světlo, které najednou vstoupilo a prozářilo můj život. Chtěl jsem nadšením volat manželce, ale bál jsem se, že by si myslela, že jsem se právě nadobro zbláznil. A v tom jsem si vybavil mého spolužáka Davida, který mi tuto Bibli daroval a začal jsem okamžitě hledat na internetu a sociálních sítích nějaký jeho kontakt. Podařilo se mi najít kontakt na jeho bratra Viléma, kterého jsem oslovil a ten mi obratem poslal jeho emailovou adresu. K mému úžasu jsem zjistil, že tento spolužák nebydlí již v 300 km vzdáleném Havířově, ale nedaleké cca 15km vzdálené vísce. Během pár dní jsme se sešli a já mu s velkým díkem vyprávěl celý tento příběh. Oba jsme měli slzy v očích, jak je Pán úžasný, mocný a jak nevyzpytatelné jsou jeho cesty. Ten den večer 22. 6. 2015 jsem přijal jako svého Pána a Spasitele Ježíše Krista, kterému jsem odevzdal svoje srdce a učinil ho Pánem nad mým životem. Ten večer jsem poznal dokonalou Kristovu lásku a milost, dostal odpuštění a nový život. Ten večer jsem usínal po dlouhé době bez napětí, strachu a nočních mur. Věděl jsem, že jsem vysvobozen a že jsem poznal pravdu, která mě vysvobodila, že jsem poznal světlo světa, že jsem poznal cestu, pravdu i život, že mi zazářil sám Kristus.

Další dny jsem Davida zavaloval telefonicky různými otázkami, například co je to mluvení v jazycích. David se usmál, položil na mě ruce, pomodlil se a já najednou mluvil podobně jako on. Dostal jsem dar Ducha Svatého. Celý jsem hořel, byl jsem tak naplněný láskou, ohromnou radostí a úžasným klidem, že jsem ji mohl rozdávat každému na potkání. Každému z rodiny i svých nejbližších jsem hned začal na potkání vyprávět o úžasném živém Bohu, který zbavuje všech špatností, který mě vysvobodil z deprese, nespavosti, pornografie, usmířil mě s tátou… Chtěl jsem Boha poznávat blíž a blíž, vnímal jsem hlas, který mi radil, že můžu přijmout úplné uzdravení, když navštívím bohoslužbu a tak jsem se vydal s Davidem do jeho sboru Církve Víry Milost v Praze, kde zrovna na konci Bohoslužby, kterou vedl pastor Peter Kuba, byla výzva k přijetí uzdravení. Nevím, jak jsem se ocitl v první v řadě, ale pamatuji si naprosto zřetelně, že ve chvíli, kdy na mě pastor vložil ruce a začal se nade mnou modlit, prostoupilo celým mým tělem nádherné elektrizující teplo, které prostupovalo pomalu od hlavy až k prstům na nohách, každou mou buňkou těla. Okamžitě jsem věděl, že to byl další z Božích dotyků a že jsem byl právě uzdravený.

Doma jsem to ihned vyprávěl mé manželce a v ten den se obrátila k Pánovi také. Uvěřila v Boží moc a v Ježíše Krista. Další týden uvěřili i mí synové. Jsem nesmírně vděčný Pánovi, že skrze jeho milost uvěřil celý můj dům. Koncem července 2015 jsem si šel pro výsledky histologie z odebraných uzlin a další odebrané tkáně. Pán mě zahrnul takovou milostí, že výsledky neprokázali výskyt žádných zhoubných buněk, dokonce byly zjištěné hodnoty tak dobré, že nemusela být v mém případě zahájena ani dříve nevyhnutelná bioléčba (obdoba chemoterapie). Byl jsem díky našemu Bohu vlastně prohlášen za zdravého, u kterého budou prováděny pouze preventivní půlroční kontroly.

Bůh mi změnil celý můj život, vysvobodil mě i celou mou rodinu ze tmy, ve které jsme do té doby žili. Vytrhl ze spárů satana a přenesl do života. On je Pánem zázraků a já mu za to z celého svého srdce děkuji. Křtem ve vodě do jména Ježíš celá rodina o dva měsíce později zpečetila svou víru v našeho Pána. Ježíš se ujal plně vlády nad našimi životy, ztotožnili jsme se s jeho smrtí, pohřbem i vzkříšením a skrze křest ve vodě jsme jedno s ním. Pán žije v nás a my v něm. Ježíš je úžasný a je živý! Otevři mu dveře svého srdce dnes i ty!