Svědectví o uzdravení z epilepsie – Iveta Gregorová

Je možné být vyléčen z epilepsie? Být zcela zdráv bez omezení a léků?

Bůh zachránil mou dceru a její budoucnost.

Začátek našeho příběhu se začal psát před dlouhými 26-ti lety,  vše ale stále trvá.

Celý náš příběh začal, když jsme se s manželem a dvěma dcerami vzdali života v České republice. Odjeli jsme žít do Holandska, kde žije část  manželovy rodiny. Žili jsme tam 1,5 roku a během této doby jsme se seznámili s jednou belgickou rodinou, díky které jsme poznali Pána.  Do této doby jsme žádnou církev nebo kostel nenavštěvovali. Věřili jsme, že Bůh existuje, ale tím to pro nás končilo.  V Holandsku jsme uvěřili  v živého Boha, Ježíše Krista a tomu, že Ježíš je Boží Syn a zemřel za všechny naše  hříchy. Nechali jsme se zde pokřtít a začali navštěvovat místní belgický sbor. Sice jsme ještě nerozuměli všemu, co se tam kázalo, ale cítili jsme tam a všude kolem sebe obrovskou Boží lásku, radost a pokoj.

Když jsme byli asi půl roku obrácení a spasení, naše mladší dcera Meri v 5-ti letech onemocněla epilepsií. Její epilepsie se projevovala záchvaty, při kterých upadala do bezvědomí.  Brala léky, které ji tlumily. Dodržovala přísný režim. Chodila spát brzy, každé ráno se musela sama probudit. Vyvíjet velkou fyzickou aktivitu měla zakázáno, takže běžné pobíhání s dětmi po venku jí bylo odepřeno.

Když jsme se po dvou letech vrátili zpět do České republiky, našli  jsme  podobnou církev té belgické. Jako každý rodič jsme i my s manželem hledali všechny možné cesty k tomu, aby se nám dcera uzdravila. Šli jsme s ní dokonce i k léčiteli, který sliboval uzdravení. Stálo nás to spoustu peněz, ale výsledek nakonec nebyl žádný. Uvědomili jsme si, že naší a její  jedinou nadějí je Bůh. Vždy, když byla v církvi modlitba za uzdravení, dcera a já jsem stály v první řadě. Po čtyřech letech modliteb se ale stav Meri  zhoršoval. Omdlévala čím dál tím častěji. Lékařka mi oznámila, že v nejbližší době bude nucena jí nasadit léčbu silnými hormonálními léky, které zabrání jejím záchvatům, ale způsobí to, že nebude moci mít v budoucnu své vlastní  děti. Tuto hroznou možnost a budoucnost jsem pro svou dceru nechtěla přijmout, proto jsem šla za pastorem pro radu.  „Jak se mám za dceru modlit?” zněla moje otázka. Pastor mi tehdy řekl, ať už jen děkuji za uzdravení. Před spaním jsem jí místo pohádek, četla příběhy z Bible. Hlavně ty o uzdravení, kde sám Ježíš chodil po Zemi a uzdravoval nemocné. Vždy jsem ji říkala: „Pán Ježíš uzdraví i tebe”.  

V té době k nám přijel evangelista z Izraele René Stutze. Měl mít v našem sboru několikadenní konferenci. Jeden večer jsem navštívila konferenci sama. Dotklo se mne svědectví samotného Reného, ve kterém vyprávěl o uzdravení svého syna. Po svědectví jsem se rozhodla, že další večer půjdeme na konferenci celá rodina. Po kázání se René začal modlit za uzdravení nemocných. Čekání v řadě bylo příliš dlouhé a nekonečné. Vzdali jsme to a otočili se k odchodu domů, bylo už velmi pozdě.  Když jsme byli už na odchodu, před budovou na nás překladatel začal křičet: “Stůjte!” Ohlédli jsme se zpět a viděli, jak René odhazuje své tašky a běží směrem k nám. Zeptal se nás, jaká je naše potřeba, za co se chceme modlit. Natáhl své ruce a začal se modlit. V tu chvíli se na nás vylila obrovská Boží přítomnost, všichni přítomní, včetně tlumočníka, jsme plakali. Jakmile se René dokončil modlitbu, řekl Meri: „Kdykoli se budeš modlit, představ si Ježíše vedle sebe.” S velkou radostí jsme odcházeli domů a zpívali si chvály. Od toho večera jsem Meri  léky už nedala. Moje maminka, Meri a já jsme šly spát. Ani jedna z nás v ten večer nemohla usnout. Pozdě v noci každá z nás uslyšela hlas Ježíše, který k nám promlouval. Každé ale řekl něco jiného. Mé mamince řekl: „Tak jak vy milujete ji, Já miluji vás“. Mně řekl: „Prokletí bylo zlomeno, tvá dcera je znovuzrozená“. Meri řekl: „Všude kam půjdeš, řekni, že jsem živý a že jsem tě uzdravil.“ O tři měsíce později jsme šly na kontrolní vyšetřeni EEG a odběr krve. Paní doktorce jsem sdělila, že není potřeba dělat odběr krve, jelikož už tři měsíce dceři léky nedávám. Lékařka se zhrozila a začala mi nadávat, jak jsem si jen mohla dovolit nedávat dceři léky. Udělala jí EEG vyšetření. EEG bylo úplně čisté bez jakéhokoliv nálezu. Paní doktorka byla v šoku.  Zavolala si mě a vyptávala se, co jsme s dcerou dělali, že to není možné. Řekla jsem jí, že jsme věřící, modlili jsme se a Ježíš ji uzdravil. Neuroložka mi podala tužku a papír. Chtěla, ať ji napíšu modlitbu uzdravení, že by ji ráda darovala ostatním rodičům. Vysvětlila jsem jí, že takto to nefunguje. Lékařka mi řekla, že náš případ chce šířit dál na lékařských konferencích, protože se s něčím takovým za svou dlouholetou praxi ještě nesetkala.

Jsem Bohu velmi vděčná za to, co učinil. Tímto příběhem chci všechny, kteří zápasí s nějakou nemocí, povzbudit, že Ježíš je ten nejlepší Lékař. To, co je pro lékařskou vědu nemožné, je možné u Boha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *