Proč stojíte a koukáte?

Jeden z příběhů ve Skutcích apoštolů vypráví o tom, jak byl prostřednictvím Jana a Petra uzdraven chromý žebrák, který léta sedával u chrámové brány. Uzdravený žebrák hned přitáhl pozornost a davy lidí se začaly shlukovat kolem apoštolů.
Petr hned oslovuje dav:

„Muž izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše…A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.“ (Sk 3:11-13; 16)

Petr přesně věděl, proč musí na úvod povědět přihlížejícím právě tohle. Pocházel ze stejného národa a prostředí a přesně věděl, jak jeho spoluobčané přemýšlejí. Ještě nedávno patřil mezi ně, a kdyby nechodil s Ježíšem, smýšlel by úplně stejně.
Zázrak se stal v Chrámu. Do Chrámu se lidé chodili modlit, hledat tam Boha. Ti, kdo se sběhli okolo apoštolů, proto logicky nebyli žádní ateisté, ale věřící Židé. Znali určitě alespoň část Bible, nebylo jim neznámé, že Bůh koná zázraky. Přesto jim Petr musel říct – ani žádnou zvláštní mocí ani svou zbožností jsme to nezpůsobili, ale skrze Ježíšovo jméno a víru.

Lidé, kteří stáli a udiveně zírali, si samozřejmě právě tohle mysleli – určitě mají nějakou zvláštní moc, nebo jsou mimořádně zbožní. Jsem přesvědčen o tom, že právě tak by reagovala i většina křesťanů. Pokaždé, když se před očima celého sboru stane očividný zázrak, spoustu věřících hned napadne – ten služebník má nějakou zvláštní moc, nějaké zvláštní pomazání, je určitě neuvěřitelně zbožný. A většinou hned chtějí, aby na ně položil ruce a vyřešil jejich problémy.

Ten služebník ale nemá nic, co bys nemohl mít i ty. Petr ti to říká jasně. To jméno Ježíše Krista a víra v něj uzdravily chromého! Nedívej se na nás, nejsme ničím zvláštní. Stejnou víru můžeš mít i ty! To Bůh vašich otců ho uzdravil.
Možná si říkáš – no jo, ale to byl Petr. Jemu se to mluví, když je apoštol! Svatý člověk, dokonalý, zbožný… To jsou ale náboženské představy. Jak zbožný byl doopravdy Petr? Před pár týdny třikrát zapřel Krista, usekl veleknězovu sluhovi ucho. Buď si jistý, že mu nemířil na ucho. Mířil mu na hlavu, jenomže se netrefil. Normálně ho chtěl zabít. Petrovou zbožností by ten žebrák tedy určitě uzdravený být nemohl!

Jaký byl tedy rozdíl mezi ostatními a Petrem? Jediný rozdíl byl, že Petr dal Bohu příležitost se projevit, dal mu k dispozici sám sebe, stal se prostředkem, který si Bůh mohl použít pro uzdravení toho člověka. Vzal toho člověka za ruku a řekl mu: „Ve jménu Ježíše Krista vstaň a choď!“ Kdyby Petr jen přešel okolo a nic neudělal, nestalo by se nic. Byl by to ten stejný Petr, stejný žebrák, ale nic by se nestalo.

O několik veršů dál je napsané, že velekněží, když apoštoly vyslýchali, viděli jejich smělost a poznali, že chodili s Ježíšem. Právě chození s Ježíšem způsobilo, že Petr a Jan měli víru, a tudíž byli smělí. Pokud chodíš s Ježíšem, i tvoje víra takhle vyroste. Chození s Ježíšem není žádný mystický pojem. Když s někým chodíš, třeba se procházíš s manželkou po parku, znamená to, že si povídáte. Kdybyste vedle sebe šli a dlouze mlčeli, asi by to váš vztah moc neobohatilo.

Proto i s Ježíšem musíš mluvit. Ty mluvíš k němu, to je modlitba. Pak on zase mluví k tobě, to když si čteš Boží slovo, nebo posloucháš kazatele, který káže v Duchu Svatém. Tak tvoje víra poroste ze slyšení Božího slova. Takhle jednoduše to funguje. Nemusíš hned začít dělat velké věci. Začni dělat malé věci, ale s velkou vírou. I obyčejný skutek vykonaný s velkou vírou přinese velké výsledky! Důležité je hlavně vůbec se skutky víry začít. Proto nestůj a nediv se, ale choď s Ježíšem!