„Problém – příležitost k vítězství“ – Marek Sabau

Skoro každý den přináší do našeho života nové situace a okolnosti. Když jsou to příznivé situace a okolnosti máme pochopitelně radost. Naše víra v Boží dobrotu a Jeho péči se posiluje a není problém chválit Boha z radostného srdce. Naše naděje v budoucí dny si lehce nasadí růžové brýle a máme se dobře.

Když se ale na scéně života člověka objeví okolnosti, které bychom nazvali
těžkostmi, problémy anebo dokonce hrozbou, tehdy se ukáže, z jakého jsme těsta. Přichází zkouška naší víry. Zkouška nakolik jsme duchovní a nakolik duševní lidé. První nápor negativní situace, nebo zprávy zaútočí vždy na lidskou duši a stav člověka začnou ovlivňovat negativní emoce. 

List Římanům 8:15 nám říká, „nepřijali jste ducha strachu, abyste se opět báli.“Věci ve světě se nedějí náhodou a to si potřebujeme uvědomit. Jako Boží děti jsme vystaveni pokusům toho zlého oddělit nás od Boží moci. Negativní emoce ponechaná v lidské mysli, duši a nakonec i v srdci způsobí přesně toto: Strach vytlačí víru a snahy o řešení situací budou bez Boží moci.  Ve stejném verši Římanům 8:15 nám Duch svatý připomíná: „ale, přijali jste Ducha synovství, ve kterém voláme Otče!“  Takže naše reakce na situace je duchovní.  A nezáleží na tom, jak to cítíme. Naše reakce je vždy duchovní.
Buďto se poddáme pod vliv ducha strachu, anebo pod vliv Ducha synovství. Duch synovství věří Bohu a očekává na zázraky, Otcovu intervenci. Jednoznačně se vždy chceme poddat Božímu Duchu a prožívat znovu a znovu vítězství i v těch nejnáročnějších situacích.

Abychom reagovali správně duchovně, potřebujeme znát Boží slovo. Přijímat ho jako pravdu a řešení a cvičit se v jeho aplikaci v každé situaci.
V epištole Jakuba hned v první kapitole, ve 2. verši existuje „návod“
jak v Božím království řešit přišlé problémy – radost z příležitosti.
„Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných zkoušek.“ Mnozí křesťané by žel řekli: „Jak se mám radovat s takovým problémem? Není to spíš zavírání očí před realitou?“  

Odskočme si tedy na chvilku do Evangelia Lukáše, do 10:19. „Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.“ 
Naprosto nic vám neublíží – jedno z nejúžasnějších poselství Evangelia: satan ti nemůže ublížit, když mu to ty nedovolíš. A dokonce máš nad ním moc. Kdyby křesťané na celém světě přijali toto zjevení do svých životů, bylo by pravděpodobně již spaseno celé lidstvo. Boží moc a sláva by byla viditelná na životech Božích dětí a jiná alternativa, než žít život s Ježíšem, by nepřicházela v úvahu.

Satan nad námi nemá moc, s tímto jasně počítá Jakub v již zmiňované
1. kapitole. Objeví-li se hrozivá situace, Bůh využije zkoušku
v náš prospěch a to proto, abychom v ní zvítězili. Výsledkem
vítězství se poté stane, jak se dále píše, dokonalost, úplnost a v ničem nám
nic nebude scházet. Jako příklad můžeme vidět Davida. Goliáš pro něj nebyl neštěstím, ale příležitostí se posílit, vyrůst a oslavit Boha.

Potřebujeme však rozpoznat, jak jsem zmínil již před tím, zda člověk neotevřel nepříteli dveře sám v nějaké oblasti života. Potom to není zkouška, ale napadení. V takové situaci není namístě obviňovat Boha, ale udělat pokání. Odvrátit se od hříchu a věřit v Boží záchranu, která jistě začne jednat.

Růst ze zkoušek, nemusí být vždy zrovna příjemný způsob, ale můžeme ho považovat za velmi efektivní. Ježíš ho používal také. V Evangeliu Marka ve 4:35 začíná vyučování zkouškou. Ježíš spí na lodi zmítané bouří. Spánek vyobrazuje bezpochyby projev vnitřního klidu a víry. Učedníci se naopak děsí. Přijali v důsledku negativní okolnosti „fakt“ zahynutí.  Jestliže by všichni na lodi věřili jako Ježíš, živly energizované satanem by jim nemohly ublížit a do lodi by nenateklo ani deci vody, o tom jsem přesvědčen. Avšak Strach – víra učedníků z potopení lodi způsobil skutečné naplnění lodi vodou. Takto to někdy vypadá i v životě Božích dětí. Strach a obavy způsobují přeměnu zkoušky ve skutečnou potíž.

Máme se tedy bát zkoušek?  Rozhodněme se zůstat stát vytrvale ve víře. Žádná zkouška nebude nad naše schopnosti, takto nás ubezpečuje Boží slovo v 1.Korintským 10:13. Díky Pane.

Apoštol Petr ve svém 1. listě 4:6,7 vede věřící, aby se naučili „Všechnu
svou starost uvalit na Pána.“
I když se člověk v těžké okolnosti dokáže
kontrolovat, ale řeší situaci „po lidsku“, stejně je to projev strachu.
„Nemůžu to svěřit úplně, beze zbytku Bohu. Musím přece… .“
Přísloví 3:5 nám říká „nespoléhej se na svou rozumnost. Hebrejsky „neopírej se o svou rozumnost“, ale „důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem.  Takže celým srdcem.  Nepotřebujeme “zadní vrátka“, kdyby to náhodou nevyšlo. Ježíš, v již zmíněné situaci na moři, použil moc Ducha Svatého a pohrozil větru, ať zmlkne. Moři, ať se uklidní.  Učedníci naopak řešili situaci pouze v rámci své rozumnosti – vylévali vodu a kárali Ježíše,
že se nebojí s nimi.

Skvělé vyučování nám předkládá Ježíš v Evangeliu Matouše v 6:19 až
34. Toto místo se vyplatí přečíst si opakovaně. Přemýšlet nad ním a nechat
Ducha Svatého, aby nám zjevil Boží péči o nás. Ježíš zde vyučuje
o materiálních potřebách, ale tento princip platí na všechny potřeby Božího člověka. Ve 25. až 32. verši mluví o pohanském – nevěřícím způsobu života. „Dělat si starosti, propadnout jim, pořád mluvit o starostech a horlivě usilovat o věcech tohoto světa.“  Životní styl starostí způsobí zaměření lidského srdce na hodnoty, které uznává tento svět a člověk začne „sedět na dvou židlích“ – verš 24.

Na začátku všeho je rozhodnutí, které si vložíme do srdce: „Co bude můj poklad a kde ten poklad bude?“ Jestliže se rozhodneme, aby naším pokladem se stal Bůh, Nebeské království, věčný život a církev, kterou nám Ježíš dává, nemůže nám žádný problém vzít tenhle poklad. Podle verše 33. máme na 1. místě hledat „nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno, co potřebujeme, nám bude přidáno.“  Přidá to sám Bůh
a náš život získá Boží kvalitu. Made in Nebe.
Přijde projev síly Božího království: spravedlnost, pokoj a radost. I v období náročných situací.

Jestliže člověk žije opakovaně a dlouhodobě stylem starostí, pak žije mimo
oblast víry. Neprožívá Boží nadpřirozenou péči a vše co má, si musí těžce
vydřít.  Jako Marta, viz. Lukáš 10:41.

Ale to se nás určitě netýká. My jsme lidem víry. Přeji každému, aby ve chvílích zkoušek obstál a vyrostl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *