Pokračujeme – 18. týden 2016

„Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.“ (1 Kor 14,12)

Cílem je církev – silná, velká, rostoucí, plná učedníků a Pánovy slávy. Jedním z prostředků, jak se tento výsledek podaří, jsou duchovní dary, které Bůh udělil věřícím. Takže pozor, duchovní dary nejsou cílem. Často však vidíme, že k tomuto posunu dochází. Cíl – rozvoj církve – někteří ztrácejí ze zřetele, jiní ho ani nikdy neměli. Povstali však i taková hnutí, která jsou proti církvi, nejsou však proti duchovním darům a kázání evangelia. Je to přesně, jako kdyby fíkovník byl spokojen se svou existencí, těšil by se, jak jím prochází životodárná míza, jaké má krásné listí, květy, a ne proto, na co byl vysazen – aby měl krásné fíky.

Vidím, že se neustále posiluje hnutí, které povzbuzuje ke vstupu do nadpřirozena, k používání duchovních darů: speciálně daru uzdravování, slov poznání a daru prorokování. Je zajímavé, že nedochází k posílení církve. Pokud však cíl, kterým je církev, tito protagonisté nezačnou brát vážně, nutně se dostanou do problémů (po určité době Boží tolerance). Je nebezpečné, pokud se proudění duchovních darů stane cílem a životním stylem. Blízko stojí okultismus a bláznovství. Člověk se dostane do pasti, jakýchsi do sebe zapadajících bludů, kde přestane vnímat realitu a donášet ovoce. Jediný, kdo je nadšen a uspokojen s tímto životním stylem, je on sám – přesně jako onen planý fikovník. Špatně se už na něj dívá okolí, rodina, kolegové v práci a církev. Myslím církev, ne undergroundovou skupinu podobně postižených jedinců. Co na to asi Pán, který čeká na to, že konečně bude nějaká úroda?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *