Muž, který tetoval čísla osvětimským vězňům, byl slovenský Žid

MELBOURNE – Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg, mlčel až do stáří o svém válečném osudu, o jeho příběhu věděli jen jeho nejbližší. Byl totiž mužem, který od roku 1942 tetoval osvětimským vězňům – těm, kteří byli po příjezdu do tábora smrti shledáni při selekci práceschopnými – čísla na předloktí. Díky svému postavení se těšil nejrůznějším privilegiím a mnozí vězňové ho považovali kolaboranta SS, ve skutečnosti však se snažil svých výsad použít k tomu, aby pomáhal jiným vězňům a dostal k nim příděly jídla navíc. Do jedné z dívek, které tetoval číslo, se zamiloval a po válce ji v Bratislavě vyhledal a oženil se s ní. Později z komunistického Československa uprchli a žili v australském Melbourne. Jen jeho manželka Gita, jejich syn Gary a několik nejbližších znali jeho skutečný příběh. Po smrti manželky v roce 2003 se s podrobnostmi svého osudu v Osvětimi svěřil Heather Morrisové, než sám v roce 2006 jako devadesátiletý zemřel. Morrisová o něm nyní napsala knihu „The Tatt oist of Asuchwitz“, „Tatér z Osvětimi“, která letos vychází v angličtině a poprvé sděluje světu příběh tohoto muže.

Po tři roky zaznamenávala Heather Morrisová příběh tohoto muže, který se z obavy, že bude považován za nacistického kolaboranta, do té doby snažil své osudy před světem ukrýt – aby ochránil svou rodinu. Sama sdělila novinářům britské BBC, že Lale Sokolov jí svěřil svůj příběh i díky tomu, že sama není Židovka – a nenese si s sebou tedy zátěž minulosti.

Sokolov, který se narodil v roce 1916 jako Ludwik Eisenberg v židovské rodině v obci Krompachy na východě Slovenska, před válkou vedl obchod v Bratislavě. Do Osvětimi se dostal v roce 1942 jako šestadvacetiletý mladík. Brzy poté se nakazil tyfem a v táborové nemocnici se seznámil s mužem, který do té doby vězňům tetoval čísla na předloktí – Francouze jménem Pepan. Ten ho vzal pod svou ochranu, přibral si ho jako pomocníka a naučil ho, jak v lágru přežít.

Tetování čísel se používalo pouze v Osvětimi a jejích pobočných táborech, především v obrovském komplexu vyhlazovacího tábora Birkenau. Čísla na předloktí dostali pouze ti z vězňů, kteří byli shledáni při selekci práceschopnými a nebyli ihned po příjezdu posláni do plynových komor. Sám Lale Eisenberg dostal na ruku číslo 32407.

Když později jeho přítel a ochránce Pepan zmizel – Eisenbergovi se nikdy nepodařilo zjistit, jaký osud ho stihl – převzal Eisenberg jeho úlohu. Pomohlo mu mimo jiné, že ovládal vedle slovenštiny a němčiny také maďarštinu, polštinu, francouzštinu a ruštinu. Jako hlavní tetovač se stal posléze oficiálním zaměstnancem politické divize SS, mohl bydlet sám a dostával zvláštní příděly jídla – ačkoli ani toto zvláštní zacházení mu nezaručovalo, že v Osvětimi přežije zítřejší den. Josef Mengele, zrůdný osvětimský „lékař“ zodpovědný za většinu selekcí, mu podle jeho svědectví rád vyhrožoval – přistoupil k němu a zvolal: „Jednoho dne tě taky seberu, tetovači.“

Všechna svá privilegia Eisenberg po celou dobu pobytu v Osvětimi užíval k tomu, aby pomohl méně šťastným spoluvězňům. Byla mezi nimi také Gita – dívka, které vytetoval číslo na ruku a zamiloval se do ní. V táboře se snažil dostat k ní jídlo a další nezbytné věci pro přežití. Po osvobození se mu složitými cestami podařilo na Slovensku Gitu najít a oženil se s ní.

V poválečném Československu si změnil jméno na slovansky znějící Sokolov a v Bratislavě si otevřel obchod se střižním zbožím. Když ale československá vláda zjistila, že posílá peníze sionistickým organizacím na podporu vzniku židovského státu, byl uvězněn a jeho obchod byl znárodněn. Brzy poté i se svou manželkou emigroval a usadil se nejprve ve Vídni, poté v Paříži a nakonec v australském Sydney a v Melbourne. Lale Sokolov se víckrát do Evropy, kde ztratil v lágru své rodiče a velkou část širší rodiny, nikdy nevrátil.

 

zdroj: ztis.cz

2 komentáře k “Muž, který tetoval čísla osvětimským vězňům, byl slovenský Žid

  • 28.1.2018 o 7:29
    Permalink

    Dobrý deň,

    v treťom odseku som natrafila na chybu, kde sa píše: „Sokolov, který se narodil v roce 2016…“ správne by to malo byť rok 1916.

    S pozdravom
    Adriana B.

    Reply
    • 1.2.2018 o 13:38
      Permalink

      Ďakujeme veľmi pekne za upozornenie. Opravené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *