Milující otec

Bibli nestačí jen číst, je potřeba jí i správně porozumět a pochopit, co z ní se nás týká a jak. Nebuď nábožný a neříkej, že všechno. Ano, celá Bible je Boží Slovo, ale ne všechno se nás bezprostředně týká. Něco platí pro Izrael, něco pro křesťany, něco je psáno jako varování pro nevěřící a je potřeba se v tom správně orientovat.

Kvůli více než tisíci let nesprávných a pokroucených výkladů Božího Slova mají v tomto ohledu mnozí křesťané zmatek v tom, kdo jsou a co mají dělat. Výsledkem je, že spousty křesťanů dnes žijí jako Izrael pod Zákonem – žijí jako otroci, protože nechápou, že jsou synové.

Vysvětlím to na příkladu. Jeden a ten samý člověk může mít více rolí. Ke svým zaměstnancům se bude chovat jako nadřízený, ke svým dětem jako otec. Zaměstnancům dá jen to, co si odpracují, ale ke svým dětem se bude chovat úplně jinak. Vidíš, s jedním člověkem mohou mít dva lidé úplně odlišnou zkušenost. Jinak ho vnímají jeho děti, jinak zaměstnanci. Přitom ten člověk se nijak nezměnil, ani není nespravedlivý, ale všechno závisí na vztahu. Je velký rozdíl, jestli jsi v rodině nebo mimo ní.

Bůh se nijak nezměnil, ani si nic nerozmyslel. Není jiný Bůh Starého Zákona a jiný Bůh Nového Zákona. Stejně jako člověk z našeho příkladu, i Bůh je někomu šéfem a někomu otcem. Záleží na vztahu, který k Bohu máš. Pokud k Bohu přistupuješ tak, že čekáš požehnání jako odměnu za vykonanou práci, pak dostáváš mzdu jako nádeník, ale pokud ses znovu narodil jako Boží dítě, pak žiješ na náklady svého otce.

Je dobré, že o sobě víš, že jsi znovuzrozený, ale potřebuješ vědět také, do jaké rodiny ses znovuzrodil. Čti si Bibli tak, abys poznával svoji novou rodinu a charakter svého otce. Nečti si jí tak, že jsi zatracený hříšník, nebo otrok. Klíčem je poznat Otce.

Všichni známe „Podobenství o marnotratném synovi.“ (Lukáš, 15. kapitola) Marnotratný syn ale není jedinou postavou příběhu. Stejně jako můžeš v příběhu pozorovat postavu a postoje marnotratného syna, můžeš zkoumat i chování jeho bratra a otce. Ježíš vyprávěl toto podobenství i proto, aby nám ukázal charakter Otce.

Už jen tento jediný příběh by tě měl nadobro vyvézt z představy o zlém a trestajícím Bohu. Podívej se pozorně na chování otce ke svému marnotratnému synu. Mladší syn si nevážil svého dědictví ani svého otce, odešel do světa a promrhal všechno požehnání. Až když neměl co jíst, uvědomil si, že udělal chybu a vrátil se k otci. A co udělal otec? Běžel mu naproti, objal ho, dal mu nejlepší šaty a přikázal vystrojit hostinu.

Kde v příběhu otec řekl, že marnotratný syn už není jeho synem? Kdy se na něj hněval? Kde mu uložil nějaký trest? Nikde to od něj neslyšíme. Jediný, kdo řekl, že už není hoden být synem, byl ten syn sám. Otec je obrazem Boha. Bůh tě přijal za svého syna, protože tě má rád. Ze stejného důvodu ti žehná a ze stejného důvodu tě přijme zpět, kdybys zhřešil a vrátil zpět.

Otec obdaroval svého marnotratného syna proto, že ho měl rád, ne proto, že si to zasloužil nebo že by se před ním plazil po zemi. Tak by si to asi představoval starší bratr neboli nábožný křesťan: dobře, zhřešil, došlo mu, že udělal chybu, ať se tedy vrátí, ale ať mu to dá otec nejdřív pořádně „sežrat“. Ať se chvíli potrápí, ať se pokořuje, ať se stydí přijít otci na oči a pak ať mu otec milostivě odpustí a nechá ho teda být jedním z nádeníků. Ale jaká je tohle spravedlnost? Zlatý prsten mu dá a tele pro něj porazí! Nehledej v tom spravedlnost – k Bohu jsme nepřišli hledat spravedlnost, ale milost!

Možná se teď někdo urazí a řekne, že tolerujeme hřích. Hlavně to tak, prosím, nepochop. Hřích je jednoznačně špatný. Hřích přivedl marnotratného syna mezi prasata a tak zkazil jeho život, že se měl hůř než nádeníci svého otce. Bohužel i to se může v životě křesťana stát, když se vzdálí od Otce. Svými hříchy a nemoudrými rozhodnutími se může dostat do horšího stavu, než nádeníci – nábožní lidé. Ani v tom nejhorším stavu ale nepřestal být synem. Otec na něj i tehdy netrpělivě čekal, až se vrátí.

Jsou synové, kteří se mají hůř než nádeníci a vedou hříšnější život než oni. Pak jsou synové, kteří oddaně celý život slouží Otci, všechen jeho majetek je jim k dispozici, ale oni si z něj neberou, protože mají pocit, že by si ho nezasloužili. Potom se trápí hořkostí, když vidí, že někomu s mnohem menšími zásluhami se daří. To jsou přesně ti křesťané, kteří nechápou dobře rozdíl mezi Starým a Novým Zákonem a nevědí, jestli jsou synové nebo nádeníci. A nakonec jsou synové, kteří běží do náruče svého Otce, milují ho, on miluje je a dává jim dary. Už víš, kterým synem chceš být?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *