Má zkušenost z Izraele: Arabové a Židé v jedné cirkvi
Pokud se díváte na televizi, čtete noviny nebo sledujete internetové zpravodajství, pravděpodobně se nedozvíte nic pozitivního o vztazích mezi Araby a Židy. Mnohem spíše vám média ukáží úplně jiný obrázek. Palestinský mladík pobodá náhodného chodce, který se provinil jen tím, že byl Žid. Davy na ulicích oslavují teroristy jako „mučedníky“. Malé děti jsou už v mateřské školce vychovávány, aby nenáviděly Židy. Zřejmě každého, kdo vidí takové scény, napadne otázka, zda je vůbec možné tuto nenávist nějak překonat. Pro Boha však nic není nemožné. Opravdové změny probíhají možná v malém, možná nenápadně, možná pomalu, ale ukazují, že žádný národ není vyloučený z Boží milosti a žádná nenávist není tak hluboká, aby jí Boží láska nemohla překonat.
V jeruzalémském starém městě, jen kousek od Jafské brány, stojí již sto padesát let nenápadný protestanský kostel. Společně s dalšími budovami, hotelem, kavárnou a muzeem, patří církvi jménem Christ Church. Provoz hotelu a restaurace není pro církev jen zdrojem peněz, ale především službou. Pozvání na dort nebo na kávičku pomáhá prolomit nedůvěru Izraelců ke křesťanství a je dobrou příležitostí ke kázání evangelia. K vytvoření dobré duchovní atmosféry také pomáhá, že veškerý personál v hotelu tvoří křesťané. Vedle placených zaměstnanců, Židů i Arabů, to jsou i početní dobrovolníci z celého světa, kteří zde pracují výměnou za jídlo a ubytování zdarma. Letos v lednu jsem i já využila tuto možnost, a proto se s vámi mohu podělit o své zážitky a postřehy.
Je pravda, že církev není příliš charismatická, rozhodně je v ní ale cítit Boží lásku. Stejně jako v každé živé církvi tady lidé přicházejí k Ježíši Kristu a získávají jistotu spasení, odpuštění hříchů, uzdravení, a vysvobození. Často uslyšíte svědectví o zázracích a uzdravení, o nadpřirozených zážitcích. To je už samo o sobě úžasné, Bůh tu však dělá i něco víc, a to už souvisí s tématem článku, se soužitím Židů a Arabů. Tím, že křesťané obou národností nejen pracují, ale také uctívají Boha společně, poznávají, že „ti druzí“ jsou jejich bratry a sestrami.
Během svého pobytu v Christ Church jsem měla příležitost, tedy spíš povinnost, účastnit se několika „teambuildingových“ setkání. Na nich se mluvilo o vizích církve a všichni zaměstnanci měli říct, co je pro ně na tomto místě nejdůležitější. Bylo zajímavé, že většina zmiňovala především překonání nepřátelství mezi oběma národy, jednotu, pokoj a pocit bezpečí. Pokusím se volně převyprávět několik nejzajímavějších svědectví.
Údržbář Jack, Arab, vyprávěl, že v církvi pracuje přes dvacet let. Na základní škole ho učili, že Židé jsou jeho nepřátelé. Přestože šlo o křesťanskou školu, popírali v ní dokonce některé části Starého Zákona, které svědčí o vyvolení Židů. Až když získal místo údržbáře v Christ Church, setkal se s židovskými křesťany a teprve osobní zkušenost mu pomohla překonat předsudky.
Pokojská Angelika, také Arabka, zde začala pracovat teprve před několika měsíci, hned po příchodu si ale všimla, že toto místo je jiné, klidnější a bezpečnější. Největší dojem na ní udělalo, když uviděla, že také Židé milují Ježíše Krista. Přestože je křesťankou už dlouho, chodila do arabské církve a nikdy předtím ji nenapadlo, že také Židé se mohou obrátit.
Jedna ze židovských zaměstnankyň církve shrnuje svou zkušenost slovy, „Někdy je to náročné, jsou tu různé národy, různé kultury, rozdílná mentalita. Něco nás ale spojuje – jsme jedno v Ježíši.“
Zbývá dodat, že Christ Church není jediným místem v Izraeli, kde se arabští a židovští bratři a sestry setkávají. Přímo v Jeruzalémě, ale i jinde po celém Izraeli najdeme desítky arabských i židovských (mesiánských) církví. Většina z nich je velmi malá, jde o desítky, u těch největších možná o sto až dvě stě členů. Odhaduje se, že v celém Izraeli může žít asi 15 000 mesiánských Židů, odhadnout počet znovuzrozených Arabů je ještě složitější, pravděpodobně jde také o několik tisíc. Většinu těchto církví navštěvují pouze věřící jedné národnosti. Ačkoli by to někomu mohlo připadat jako diskriminace, jde mnohem spíše o rozdílnost jazyka a potřeb obou komunit. Dochází ovšem občas k tomu, že křesťané nemají možnost setkat se s bratry z druhé strany a zbavit se zažitých předsudků. Někteří pastoři a další služebníci se snaží dát obou národnostem možnost k setkávání, a proto organizují například občasné společné bohoslužby nebo kulturní akce. Jak ukazují svědectví z Christ Church, právě osobní zkušenost přináší změnu pohledu.
Je těžké odhadnout, kolika lidí se tato nenápadná revoluce týká. Zatím jde vzhledem k celkovému počtu obyvatel pouze o nepatrné hnutí, ukazuje ale, že nenávist není jedinou tváří arabského světa. Přestože o si o Arabech právě teď Evropané nemyslí nic dobrého, pokud se setkají s Boží láskou, mohou ní být proměněni stejně jako kdokoli jiný, a pak dokážou odložit nenávist a žít v míru i se svými dřívějšími nepřáteli, Židy. Koneckonců, Izmael je přece Izákův nevlastní bratr.
Lenka Pelíšková
