Expozice na bienále v Benátkách seznamuje se skutečností plynových komor

BENÁTKY – Poměrně nenápadná expozice, jedna z mnoha desítek, jež nabízí letošní benátské architektonické bienále, má podobu čistě bílé místnosti s nemnoha prvky, které ani nejsou opatřeny vysvětlivkami. Jen na nápisu u vstupu je řečeno, že tábory smrti byly „nejhorším zločinem, který kdy architekti spáchali“. Stane se tak, že návštěvníci projdou bez povšimnutí kolem tří rovněž bíle natřených exponátů, které představují věrné kopie v reálné velikosti tří předmětů – vnitřní stěny plynové komory, dveří s kukátkem chráněným mřížkou a komín, jímž se dovnitř vpravoval cyklon B. Hlavním autorem nenápadné a mrazivé expozice s názvem „Důkazní místnost“ je historik Robert Jan van Pelt, přední odborník na stavební podobu vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince, který svědčil i při procesu s popíračem holocaustu Davidem Irvingem.

Van Pelt se problematikou Osvětimi zabývá od 70. let a jeho práci lze zařadit do rámce poměrně nové disciplíny, pro niž se razí termín „forenzní architektura“. Jejím cílem je analýza dokumentů, svědectví, fotografií a materiálních nálezů, na jejichž základě se zkoumají budovy a infrastruktura, kde docházelo k válečným zločinům či genocidám.

Problematika konkrétní podoby a fungování nacistických „továren na smrt“ je o to složitější, že nacisté vynaložili veliké úsilí na zahlazení stop. Konkrétně v Osvětimi rozmontovali zařízení plynových komor a poté je spolu s krematorii vyhodili do povětří krátce předtím, než vyhnali zbylé vězně na pochod smrti a sami uprchli před postupující východní frontou. Některé součásti plynových komor, například samotný komín, jímž se dovnitř vhazoval smrtící cyklon B, jsou tak známy jen z očitých svědectví lidí, kteří plynovou komoru spatřili a přežili – například vězňů, jejichž úkolem bylo odklízet mrtvá těla.

Této nepřehledné situace se ve své propagandě snaží využít popírači holocaustu, mezi nimi i David Irving. Ten byl ze lži usvědčen v soudním procesu, v němž vystupoval proti historičce Deborah Lipstadtové. Důkazní materiály z tohoto procesu dal dohromady Robert Jan van Pelt, který je sám židovského původu a nese jméno po strýci zavražděném v holocaustu. Vydal je pod titulem „Případ Osvětim: důkazy z procesu s Irvingem“ v knize, která má téměř šest set stran.

Zařazení van Peltovy expozice na letošní 15. ročník architektonického bienále v Benátkách nebylo náhodné. Jeho tématem je letos etická dimenze architektury a otázka, jak může architektura sloužit humanitárním cílům. Expozice na bienále jsou k vidění až do 27. listopadu a vedle osvětimské „Důkazní místnosti“ se zde objevuje například i práce Eyala Weizmana, který dokumentuje s pomocí metod „forenzní architektury“ izraelsko-palestinský konflikt a dopad dronových náletů na hustě osídlené oblasti v pásmu Gazy.

zdroj: ztis.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *