Evangelizační koncert chválicí skupiny Bezkompromisu v Norsku…3.část

Svědectví misionáře Ole Bjorna Urne

V poslední třetí části Vám přinášíme svědectví emeritního pastora a misionáře Ole Bjorna Urne, který zakládal církev Sentermenigheten, ve které jsme měli evangelizační koncert.

Ole Bjorn Urne s manželkou Annou Beth

Šťastné dětství, které je však prázdné

Vyrůstal jsem v dobré křesťanské rodině, kde se mi dostávalo mnoho lásky. Měl jsem jistotu, že budu mít dobrou budoucnost, kariéru. Už v mladém věku jsem zápasil, stejně jako další, s otázkami typu – „Jaký má život smysl apod.“ Bylo to v čase, kdy jsem pociťoval v sobě „nepřiměřenou velkou prázdnotu“, jestli to tak můžu nazvat. Prožíval jsem temné, dusivé deprese, které neměly žádnou podstatu v mém životě. Už v dětství jsem úplně zanevřel na Boha, avšak pravidelně jsem navštěvoval nedělní školu. Nemohl jsem se osvobodit od myšlenky, zda-li existuje Bůh. Na základě této myšlenky jsem se zoufale pomodlil: „Bože, jestli opravdu existuješ, pomoz mi. Stanu se tvým následovníkem, jestli mi teď pomůžeš! Amen.“

Neměl jsem žádnou příležitost splnit svůj slib, který jsem řekl v této modlitbě. Avšak měl jsem pocit, jako by se můj život podřídil něčemu většímu. Jak jsem měl věřit Bohu, kterého jsem vůbec neznal? Čas pokračoval dál a pocity prázdnoty mě neustále pronásledovaly, bylo to jako bych měl obličej zakrytý černým závojem. Vnitřně jsem měl opravdu velké volání po Bohu. Moje srdce však bylo velmi zatvrzené ke změně a také na samotné křesťany jsem se díval takřečeně „svrchu“. Nikdo z křesťanů nesměl po mně žádat, abych činil pokání apod.

Zásadní zlom přišel, když jsme slavili Štědrý den. Jasně jsem uslyšel hlas, který ke mně promluvil: „Toto je tvoje poslední šance!“ V té chvíli jsem padl na zem. Členové rodiny vůbec nechápali, co se děje. Nejdřív jsem se třásl a brečel, ale potom mě začal obklopovat nadpřirozený pokoj. „Jestli jsi to ty, Ježíši, budu tě následovat po zbytek mého života,“ vyřkl jsem. Takový byl můj slib Bohu. Od tohoto okamžiku se Bible stala pro mě úžasnou knihou. Boží slovo se mě mocně dotklo, naplnilo mě sílou a životem. Otevřel se mi úplně nový svět, který jsem do té doby neznal.

 Služba drogově závislým

Hned od prvního dne, kdy jsem poznal živého Boha, měl jsem velkou touhu vyprávět ostatním o Ježíši. Poznal jsem Boha tak, že mě nikdo na světě nemohl přesvědčit, že by to byl jen falešný pocit. Bylo to opravdu skutečné. Po několika letech od obrácení jsem začal působit jako evangelista a sloužit v církvi. V srdci jsem si nejvíc přál zasáhnout pouliční mládež v našich městech, takže jsem svůj veškerý čas věnoval „pouličnímu evangelizování“. Zejména v Oslu (hlavní město Norska, pozn. red.). V době 60.let se mnoho mladých lidí vzbouřilo vůči establishmentu a přidalo se k hnutí „hippies“. Shromažďovali se v parcích, na ulicích a mnozí propadli drogám. Naštěstí na počátku 70. let vypuklo v Americe nové probuzení, které zasáhlo i mladé lidi z tzv. hippies komunity. Toto probuzení přišlo i do Evropy. Jednoduše řečeno „spadlo do klína“. Kázal jsem evangelium na ulici sám, ale potom se stalo něco úžasného. Mnoho mladých křesťanů se zapojilo do akce, aby hlásali evangelium Ježíše Krista. Mnozí lidé byli spaseni a zažili Boží transformující zásah, který byl zcela jiný, jedinečný, nadpřirozený než nějaké krátkodobé štěstí na drogách. Po určité době jsme pochopili, že musíme vytvořit odvykací centra pro drogově závislé podle modelu křesťanského centra Teen Challenge, které založil David Wilkerson v New Yorku. Kvůli službě drogově závislých jsme byli pozývání na různé akce ve školách, vojenských konferencích a jiných, kde jsme hovořili o tom, jak byli bývalí narkomani vysvobozeni z drog. Mohli jsme jim dát jen jednu odpověď. Klíčem bylo evangelium, které je o tom, že Ježíš Kristus je spasitel a také vysvoboditel z každé závislosti. Bůh nám otevíral nové dveře. Moc evangelia s Duchem Svatým byla předtím brána na lehkou váhu, ale nyní lidé mohli poznat, že Duch Svatý je skutečný a plný zázraků. Slyšeli a viděli, že evangelium má moc a je opravdové.

Církev Sentermenigheten

Budova církve Sentermenigheten

Léta plynuly dál a mé srdce začalo hořet, abych založil sbor, který měl vizi vytvořit učednictví, společenství, modlitbu a podílel se na šíření evangelia po celém světě. Církev, „Sentermenigheten“ v Askeru jsme zakládali na začátku 90. let. V roce 2013 jsem předal službu pastora svému synovi Raymondovi. Následně jsem věnoval čas kázání evangelia „jiným národům“. Vytvořili jsme týmy, které jsme vyslali na misijní činnost. I naše biblická škola se hodně soustředila na misi. Posledních 30 let buduji sbor a hlásám evangelium národům. Můj odkaz zní: „Evangelium bude kázáno všem národům a pak se Ježíš vrátí a založí své království.“

Misijní činnost v Nepálu, archiv Ole Bjorna Urne

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *