Děti nutně potřebují Boha

Již pár let pracuji na jedné základní škole a mnohdy přijdu domů s bolavým srdcem a hlavou plnou myšlenek. Když jsem nastoupil, byl jsem tvrdě konfrontován s realitou českých (snad jen) městských základních škol. Na univerzitě byl kladen důraz na didaktická zpracování námi odučených hodin, ale jaksi před námi někdo utajil podstatné dovednosti, tj. jak reagovat v situacích, na které vás akademická půda žijící si svůj chladný mikrosvět pedagogických pouček, mikrokosmos odstřižený od reality a věnující se dosahování titulů, svět odvrácený od těch nejpotřebnějších, nejslabších, nejzranitelnějších – od dětí, nepřipraví.

Z vysoké školy jdete plní informací, ideálů, snad i s pomyslnými růžovými brýlemi. Pro děti sice jste přitažliví, výuka s vámi je baví, máte elán, energii, čas, jste mladá krev jim blízká a … přece tak vzdálená.

Otevře se před vámi pracovní svět. Svět, který mnohdy nahlíží na děti jako na zboží v supermarketu. Co ty, budu se ti věnovat? Hodíš se mi? Mám s tebou ztrácet čas? Vždyť se nechováš hezky ke svým spolužákům, nadáváš jim, nepíšeš úkoly, neučíš se. Kdyby to tady u žáků končilo, tak bychom si poradit ještě uměli. Nezamyslíme-li se nad tím proč, budeme se pořád motat v proutěném koši křiku, napomenutí, důtek, ale ve výsledku nezmůžeme nic. Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Jak se postavit k tomu, když vám 13-tileté dítě řekne, že je homosexuální, když vás jiné pošle do jistých míst, když se dozvíte, že je pro ně normální a přijatelný sex ve 14 letech, kouření marihuany a jiné šílené věci? Odpovědi dle mého názoru paradoxně leží v otázkách – z jakého rodinného zázemí děti přichází, s čím jsou doma konfrontováni, co jim je předkládáno za normy, kdo jim vštěpuje postoje nebo hodnoty. Satan se postaral o změnu obsahu médií, která jsou významným činitelem v utváření novodobých norem a klanění se nestálým, pochybným a přisprostým modlám, které nezřídka ukazují byť i kdyby jen v obrazové podobě, že cigareta je normální, alkohol je akceptován, nestarání se o rodinu je ok, rozvody jsou in. A tohle všechno přebírají děti, formuje to jejich psychiku a zatvrzuje srdce. Předčasně dospívají na ulici, bez zájmu, bez motivace, lásku vyměňují za nevázaný sex, dobrou náladu za joint. V tomto obrovském emocionálním vakuu chybí podstata a smysl. Chybí tam láska čili Bůh. Většina žáků Boha nezná. Neexistuje pro ně. Protože to tak říká táta? Zřejmě. Protože Bůh ti neprodá marihuanu? Dost možná.

Uvedl jsem, že mnohdy jsem přišel z práce úplně vysátý, bez šťávy a vidiny smysluplné práce, kdy se na mě zlo valilo ze všech stran. Pak jsem ale i díky své nastávající ženě pochopil, že my jakožto Boží děti se tomu bezpráví, které je pácháno Satanem na těch nejmenších, můžeme vzepřít. A také jsme to udělali. Ano, je to boj, mnohdy jsou před námi vyhrocené situace a nelehké chvíle. Ale my neuhneme! Pochopil jsem, že Bůh si nás použil pro tuto práci a my nesmíme nechat děti v téhle kaši, která jim možná teď chutná, ale v budoucnu se změní na až nesnesitelně horkou, na doslovné peklo. Takhle to nenecháme. Možná ještě nevíme jak, ale snažíme se dětem pomoci. Už víme, že jedině to, co je dokáže zachránit, je poznání Boha a přijmutí Krista. Cesta k tomu bude ještě dlouhá, ale my neztrácíme naději a nebalíme to, takovou radost a řadu zdevastovaných životů Satanovi nedáme.

V Markovi 10, 14 je psáno: „Nechte dětem přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království“. Toto máme každodenně na mysli. Ten, kdo si bere nevinné jako rukojmí a učí je páchat zlo, nevyhraje. Víme, jak Bůh úžasně mění každého z nás a pevně věříme v to, že se dotkne i srdcí našich žáků a dá nám moudrost, jak s nimi mluvit. Za to se každodenně modlíme, protože to není legrace, ale otázka života a smrti. A nejednoho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *