Bůh se dotkl našich životů

Skutečný příběh

Anna a Ondřej Čeganovi

Není tomu až tak dávno, co jsme se s manželkou obrátili. Stále si pamatujeme ty první okamžiky, je to pro nás nesmírně důležitý a významný moment našich životů a našeho manželství.

Vezměme to ale pěkně od začátku. S mou manželkou jsme se seznámili, když studovala na vysoké škole v Ostravě, jelikož je má manželka původem ze Slovenska z Kysuc, byla velice nábožensky založena a vychována v tradičním katolickém náboženství. Na druhou stranu já, rozený Ostravák, jsem vyrůstal v neúplné rodině bez jakéhokoliv náboženského vyznání a přesvědčení. Byla to zajímavá kombinace, vzpomínám dnes už s úsměvem, jak se mne má žena snažila přimět jít do kostela na mši, jelikož je popeleční středa. Tato bariéra byla také zdrojem našich sporů.

Netrvalo dlouho a narodila se nám první dcera. Jako mladí manželé ve věku dvacet jedna let jsme se převážně nedokázali na ničem shodnout. Bylo mezi námi mnoho sporů a hádek pro takové maličkosti, že nestojí za to, o tom vlastně vůbec nějak dlouze psát. Když jsme s manželkou čekali narození druhé dcerky, přesvědčila mne žena, že bude lepší jít bydlet na Slovensko, a tak jsme se přestěhovali na Kysuce, ale stále jsem neupouštěl od svého názoru, že kostel je na nic, dokonce jsem (a to už dnes připisuji Duchu Svatému) začal oponovat ženě větou: „K čemu je ti zpověď nějakému člověku? Řekni to přímo Bohu, když tedy tvrdíš, že Bůh existuje.“

Vše se ale náhle změnilo jednoho dne. Manželka měla delší dobu zdravotní komplikace, dlouhodobě krvácela. Na začátku jsme se domnívali, že se jedná o klasickou menstruaci, avšak po delší době nám to bylo podezřelé, žena navštívila svého lékaře a ten jí předepsal pouze antibiotika se slovy, že se jedná o nějakou infekci. V té době nám onemocněla mladší dcera a žena s ní musela odjet do nemocnice, v nemocnici dostala manželka obrovské bolesti břicha a sestřičky z dětského oddělení jí poslaly na gynekologii.

Situace byla vážná, jelikož lékař zjistil, že má žena krvácí do břišní dutiny z důvodu mimoděložního těhotenství a nařídil okamžitou operaci. V ten okamžik se vše zlomilo a má manželka se v tom největším strachu začala modlit k samotnému Bohu. Když mi zavolali z nemocnice, i já jsem se začal modlit k Bohu a prosit Ho, aby vše dopadlo dobře.

Operace a veškeré zotavení manželky i dcery dopadlo dobře, ale zanechalo to v nás něco… Manželka začala pátrat na internetu, co to může být a nalezla různá svědectví o tom, jak Bůh uzdravuje. Nakonec objevila stránku www.milost.sk, okamžitě mne začala přesvědčovat, že musíme jet na konferenci do Bánské Bystrice. Ale já jsem to viděl trochu reálněji a jako ateista jsem odpovídal, že bude moudré si zjistit něco o této církvi, co je to zač a tak.

Tak začalo zjišťování, tehdy se nám právě narodil první syn, jen tak pro pořádek naše třetí dítě. Bylo to velice zajímavé, jelikož po operaci v nemocnici tvrdil lékař, že pro mou ženu bude velice těžké znova otěhotnět, zajímavé, žena otěhotněla hned, těsně po uzdravení. Manželka stále naléhala, že musíme navštívit bohoslužbu. Už tehdy jsme měli tři děti a do nejbližšího sboru to bylo pro nás velice daleko. Věc byla pro mne velice složitá v tom, že jsem dal ženě slib: „Neboj, jakmile bude tepleji, pojedeme na bohoslužbu.“ Já, ačkoliv jsem byl ateista, tak jsem vždy stál za tím, když něco slíbíš, udělej to.

První bohoslužba, dodnes si jí pamatuji, můj odpor ke kostelu byl obrovský, ale po příchodu do sborové místnosti v Čadci, jsem byl najednou klidný, líbila se mi atmosféra, bylo to něco jiného než chladný kostel, lidé okolo nás byli plní energie, radosti a pokoje. Manželka sdílela poprvé za celý čas našeho manželství mé pocity.

Velice mne zaujalo slovo pastora, jelikož hovořil o jedné věci, která mi byla blízká. Už od útlého dětství jsem trpěl na migrény, moje záchvaty migrén byly velice silné s rostoucím věkem silnější a silnější. Doktoři specialisté mne prozkoumali od hlavy k patě, ale závěr byl takový, že se nedá nic dělat. Pastor tehdy kázal o tom, že Bůh uzdravuje a já jsem na konci bohoslužby reagoval na výzvu k modlitbě za uzdravení. I manželka zareagovala na tuto výzvu. Pastor se za nás pomodlil, dalšího dne mou ženu už více nebolelo koleno, které ji bolelo šest let a mne opustily migrény.

Byl to obrovský Boží dotyk do našich životů, já jsem uvěřil, že Bůh je živý a manželka našla Boha. Vzpomínám si na první rok po obrácení, stále jsem volal pastorovi, aby mi vysvětlil některé pasáže Božího slova. Naše telefonáty trvaly více než hodinu. S manželkou jsme začali navštěvovat sbor, modlit se a číst Boží slovo. Když se po roce objevily problémy s mou prací, netrvalo dlouho a Bůh nás zabezpečil dobrou prací. Jelikož jsme bydleli daleko, dojíždění do práce mi trvalo dvě hodiny. Bůh nás znova požehnal novým bytem, ze kterého mám blíže do práce. Zároveň jako služebníci máme s manželkou i blíže do sboru. Má žena slouží Bohu ve chválách, já zastávám technickou službu.

Služba Bohu nás velice naplňuje, přináší pokoj do našeho domu, do naší již tak velké rodiny, kterou Bůh požehnal dalším synem (celkem máme čtyři děti, dvě děvčata a dva chlapce). Nebýt našeho obrácení, ani nechci pomyslet, jak by dopadlo naše manželství a naše rodina. Jsme Bohu velice vděční za to, že On je náš Otec, který se vždy postará o to, abychom měli všeho dostatek a nadbytek. Naše obrácení je pro nás velice zásadní. Sám si již nedokáži ani představit život bez Boha.

zdroj: milost.sk/logos

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *