Věř = budeš žít

Byl to Bůh, který mě uzdravil z těžkého zranění, byl to Bůh, díky kterému jsem nic v životě nevzdal a mohu bojovat dál.

Chci se podělit o příběh, který dosud znali jen mí blízcí, cítím ale, že nastal čas jej zveřejnit. Bylo mi 16 let, začínal jsem nadějně s triatlonem a bylo pár dní před Vánocemi. V rámci tělesné výchovy jsme šli bruslit na strakonický zimní stadion. Asi 5 minut před koncem jsme se měli rozjet naplno k mantinelu, otočit se o 180° v jízdě a zabrzdit v pohybu dozadu. Já jsem najel do rýhy v ledu, kterou jsem čelem zády nemohl vidět, a už to bylo. Na bruslích mám skoro 2 metry a z té výšky jsem v plné rychlosti ztratil rovnováhu. Ani ruce před obličej jsem si nestihl dát. Třísknul jsem se do hlavy (čela) o led tak neskutečně silně, že mě to při vzpomínce bolí ještě teď. A pak to šlo rychle. Přesun cca. 2 km domů, kam jsme si chodili dát brusle, jsem za občasného plivání krve zvládl. A pak jsem zavolal mamce, že na tu chemii nejdu a usnul jsem.

Ta naštěstí přijela a ihned mě vzala do špitálu. Tam si mysleli, že jsem opilý, protože má mluva neměla strukturu. Mluvil jsem nesmyslnými slovy, v hlavě jsem měl věty, ale ústa mluvila totální beztvaré nesmysly. Doktoři to viděli jasně – transport vrtulníkem do Budějovic bez záruky přežití anebo trvalých následků. Celou dobu v čekárně a na CT vyšetření mámu děsili takovými věcmi. A mně se v tu dobu v srdci rozhostil pokoj. Do srdce mi promluvil Bůh se slovy: Ničeho se neboj, budeš v pořádku.A já jsem získal jistotu, že tomu tak bude, že když se plně spolehnu na našeho Pána a svěřím život a budoucnost Jemu, budu v bezpečí. Byl jsem o tom skálopevně přesvědčen, věděl jsem to.

Od té doby pro mě neexistuje jiná alternativa. Nikdo vám nedá to, co nabízí Hospodin prostřednictvím přijetí Ježíše Krista. Diagnóza těžký otok mozku, hlava mě bolela, jako by mi jí přifukovali kompresorem, opravdu mi bylo zle, ale měl jsem jistotu, že se z toho dostanu. A z nemocnice mě pustili krátce před Štědrým dnem. Lékaři připisovali tak rychlou rekonvalescenci mé výborné fyzické kondici a stejně nad tím kroutili hlavou. Pro jistotu mi předepsali kila prášků. Ale místo nich jsem se pomalu obul do tréninku. Začal jsem běhat. V tlusté bavlněné mikině. Lékaři se divili, jaké dělám pokroky a připisovali to dobré medikaci. Přežil jsem díky Bohu.

Následně jsem vystudoval VŠ, pochopil, že mé místo je v bězích do vrchu, v mé rodině, církvi a po boku mé skvělé nastávající ženy. Mě nezachránila fyzička, léky, mě do hry nevrátily Armstrongovy „motivační“ lži o jeho nadlidském tréninkovém úsilí po překonání rakoviny. Mě do hry vrátilo něco úplně jiného. Mě do hry vrátil Bůh. Zachránil mě, abych v Jeho jménu mohl bojovat. Bojovat na poli, kde jen silní obstojí. Protože křesťan není tupá ustrašená ovce bez úsudku. Křesťan je silné Boží dítě, za kterým stojí jeho Stvořitel. S vědomím tohoto se nebojím hlásat na náměstích evangelium, nebojím se soupeřů, protože když je Bůh s tebou, tak proti tobě může stát, kdokoli chce, ale nemá šanci tě porazit. Žádná nemoc, žádná slabost, soupeř, zlo nebo cokoli jiného. Spolehněte se na to!

Autorem článku je Michal Kadoch, služebník z církve KS Milost v Českých Budějovicích, učitel na ZŠ a běžec do vrchu.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *