Svědectví Boží moci – část 2. Výchova dětí

předchozím článku jsem se s Vámi podělila o příběh, jak Bůh během krátkého času změnil moje manželství a dal mi tak pocítit Jeho dokonalou Boží moc. Co člověk sám nedokáže, na to Boží ruka není přikrátká. Kdyby přeci jen chtěl někdo pochybovat, dnes přikládám příběh, který se odehrával v tu stejnou dobu. Úplně paralelně s tím, jak Bůh zachraňoval mé manželství, nemenší sílou měnil můj vztah s dětmi. Na obou frontách najednou – jednoznačné vítězství.

Když se mi narodila první dcera Sissi, chtěla jsem být opravdu výbornou matkou. Snažila jsem se hodně číst odbornou i křesťanskou literaturu ohledně výchovy dětí, poslouchala jsem kázání na toto téma a hledala i odpovědi v Božím Slově. Všechno to je správně, a pokud to taky děláte, pokračujte v tom. Moje chyba však byla zaprvé v tom, že jsem to dělala z vlastních sil, a zadruhé v tom, že se velmi rychle dcera dostala na první místo v mém životě. K těmto postojům bych chtěla něco důležitého říct. Není možné nenarazit. Jakmile se dítě dostane na první místo, pak už to vždy děláte z vlastních sil. A čím víc sil do toho dáte, tím víc upevňujete prvenství dítěte a upozaďujete všechno ostatní. A tak potřebujete čím dál tím více vlastních sil. Ale ty jednou dojdou… A tehdy není, kdo by vám pomohl, protože všichni ostatní už jsou úplně někde jinde.

20150912_172205

Tak zpět k příběhu. Ze začátku to vypadalo, že se mi výchova dcery opravdu daří a byla jsem spokojena. Zlom nastal, když se nám narodila druhá dcera Eliška. Práce bylo dvakrát víc, nervů dvakrát míň a na povrch vyplavaly problémy, které se předtím schovávaly pod pláštěm partnerské výchovy. Vlastní síly došly, přestala jsem to zvládat a začala jsem být na děti (zejména na Sissi) velmi nervózní. Tak jsem si začala klást úplně zásadní otázky vztahující se k výchově dětí. A začala jsem opět velmi intenzivně studovat Bibli, literaturu, kázání… A začala jsem se za to celé modlit. Manžel tehdy hledal se mnou, ale myslím, že víc to tížilo mě.

Ohledně nervozity na děti jsem se začala postit. Půst je velmi silná zbraň. A co se týče nervozity, je to, jako byste trefili hřebík po hlavičce. Měla jsem v bibli dvě slova. Jedno mi bylo živou rémou, zaslíbením, prostě pohledem na budoucnost: „A Boží pokoj, který převyšuje každé chápání, bude střežit Vaše srdce.“  (Fil 4:7). To druhé jsem spíš vyznávala a vyprošovala od Boha: Ovocem ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. (Gal 5:22, 23). Velmi rychle přišlo osvobození. Vím jistě, že to netrvalo ani dva měsíce a začalo se mi stávat dokonce to, že jiní lidé, kteří mě sledovali, jak jednám s dětmi, mi říkávali: „Nechápu tvoji trpělivost, vaše děti mají štěstí.“ Vidíte, oni nechápali moji trpělivost, to je ten Boží pokoj, který převyšuje každé chápání. Začala jsem si psát krátké záznamy o tom, kdy jsem na děti vybouchla nepřiměřeně (nemluvím o trestu, kdy mám svoje emoce pod kontrolou). Napsala jsem si pokaždé datum a okolnosti a řekla jsem si, jestli se to do léta nezlepší, vyhledám v tom pomoc. Krátce po osvobození, o kterém píšu, se mi ještě stávalo, že jsem musela záznam napsat přibližně jednou za 14 dnů. Teď je to 5 měsíců psaní záznamů a už se mi to stává opravdu výjimečně.

V tu stejnou dobu jsme s manželem přehodnotili a přeuspořádali priority v našem životě. Najednou se nám jakoby otevřely oči a všechny ty otázky týkající se výchovy dětí měly celkem jasnou odpověď. Jsou to základy, jako autorita, úcta k dítěti i k rodiči, ochrana, bezpečí, trest, hranice… Dnes vím, že jsem po dobu krátkého života mých dětí udělala už nějaké chyby. Také vím, že jich asi ještě pár udělám. Ale vím, že Bůh dává milost. Všechny chyby, které jsem udělala, jsem Mu dala do rukou a poprosila Ho, aby zrušil důsledky těchto chyb. A věřím, že to i udělal. Jinak by nebylo možné, aby přešel Boží pokoj i na moje děti, ale opravdu se to stalo.

Ať Vám je tento příběh povzbuzením k tomu, že Bůh dokáže změnit celý náš život. Najednou. Rychle. Jednoduše. Nemusíte se trápit roky, možná na to už ani nebude čas. Příště, v poslední části mého svědectví, Vám ještě popíšu, jak podivuhodně mi Bůh v tu stejnou dobu obnovil identitu v Kristu a jak nám společně s manželem vložil do srdce jasný cíl našeho života – službu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *