Svědectví Boží moci – část 1. Manželství

Když se řekne Boží moc, vyvstane nám v myslích představa člověka ležícího na zemi v přítomnosti Svatého Ducha, člověka uzdraveného z rakoviny, nebo skupinky lidí, která vyjde na výzvu ke znovuzrození. Ano, všechno to opravdu jsou úžasné projevy nadpřirozené Boží moci. Myslím však, že málokdy doceníme význam Boží moci tak, jak je popsaná v listu Efezským v 1. kapitole. Jak je nesmírně veliká vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly! Bůh má převahu! Zkuste o tom chvilku přemýšlet… Bůh nehraje v oslabení, dokonce nejde ani o vyrovnaný zápas. On má převahu!  Když má převahu hokejový tým, znamená to, že utkání končí nezajímavým skóre 11:0. Ten zápas objektivně není moc napínavý. Boží moc může zasáhnout kteroukoliv oblast našeho života a změnit ji na absolutní vítězství, pokud tomu věříme. Věříte v souladu s působením převahy jeho síly? Já ano.

V tomto článku se s Vámi podělím o svědectví, které Bůh učinil v mém manželství. Druhá část bude o tom, jak nám Bůh pomohl zvládnout problémy s výchovou dětí. V poslední, třetí části článku vás chci povzbudit: Mějte velké sny, protože jste královské děti.

Předtím, než se nám narodily děti, jsme s manželem Petrem měli velmi blízký vztah. Byli jsme spolu 24 hodin denně, protože jsme byli kolegové v práci. Pracovali na stejných projektech, spolu chodili na obědy, spolu cestovali, hodně si povídali. Lidé, kteří nás znali, mluvili o tom, že pracujeme jako jedno tělo, že naše efektivita je víc, než když spolupracují dva lidi, že ta jednota přidává hodnotu. Po narození naši první dcery jsem zůstala doma a starala se o ní, Petr pokračoval v práci. Tím se náš život úplně změnil. Zjistili jsme, že nemáme čas si povídat, že ztrácíme blízkost. Už v období, kdy jsem byla těhotná s druhou dcerkou, se situace ještě zhoršila, po jejím narození přibylo práce, ubylo spánku a výsledkem byli dva spolubydlící pečující o dvě společné děti. To není manželství.

S Petrem jsme si o situaci otevřeně promluvili. Tehdy ale každý z nás viděl chybu v tom druhém. Já jsem vyčítala Petrovi, že se mi nesvěřuje, že vůbec nevím, jaké má plány cíle, o čem přemýšlí, a každou výzvu ke společné modlitbě velmi rychle zamluví. On mi na to řekl, že přijde domů a vidí naštvanou manželku, že jsem odtažitá a modlit se se mnou nebude, protože mu to připadá, jako kdybychom už manželé ani nebyli. Tento rozhovor tímto skončil a jediné, v čem došlo ke shodě, bylo, že se to musí změnit.

To bylo v době, kdy už jsem nějakou dobu prosila Boha o pomoc. Najednou přede mnou ožilo Boží slovo z Malachiáše 2:13,14:

Zakrýváte Hospodinův oltář slzami, pláčem a nářkem, zatímco on již nehledí na přídavnou oběť, nepřijme ji od Vás se zalíbením. Ptáte se: Proč? Protože on je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž jsi byl nevěrný, ačkoliv ona je tvou družkou, ženou tvé smlouvy.

Na rovinu říkám, že jsem manželovi nebyla nevěrná. Ale stejně se mě toto slovo dotklo, jako bych byla. Pokusím se to vysvětlit. Věděla jsem, že nejsem věrná vůči té smlouvě, že nejsem tou družkou, společnicí, pomocnicí, že nestavím manžela za přednějšího jako samu sebe, že nežiji po jeho boku, ale že jsem srdcem to manželství opravdu opustila. Hned jsem věděla, co mám dělat. Byly to dvě věci: usmívat se a obnovit milostný život. Obojí bylo ze začátku trochu těžkopádné a jakoby umělé, ale velmi brzo se k tomu Bůh přiznal a myslím, že po asi dvou týdnech to začalo jít přirozeně. A taky jsme si začali víc povídat.

Poté, co se toto dalo na pořádek, promluvil ke mně Bůh dalším slovem. Efezským 5: 25-27:

Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí svého slova, aby sám sobě postavil nevěstu, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná.

A najednou jsem věděla přesně, po čem toužím. Aby mě manžel očišťoval koupelí svého slova. Ne aby frflal (on nikdy nefrflal vůči mně, ale všichni ostatní byli často hloupí a neschopní ). Toužila jsem, aby mě jeho řeč pozvedala a způsobovala, že nebudu mít vrásky ani poskvrny. A to jsem ve svých modlitbách Bohu předkládala. Tímto slovem jsem žila a tak jsem si i naši budoucnost představovala.

Asi po dvou měsících byl čas si znovu promluvit. Zeptala jsem se Petra, jestli se ty věci, o kterých mluvil naposled, zlepšily, a on řekl, že ano. Poprosila jsem ho o to, aby ke mně začal mluvit ve smyslu slova z Efezským. Jsem ráda, že mám manžela, který poděkoval za napomenutí, a od druhého dne jsem viděla velkou změnu v jeho mluvení.

Naše manželství je teď ještě pevnější než předtím a hlavně jsme se tím naučili skutečně poslouchat Boha. Teď víme, že nás vede, abychom mu sloužili. Ať je tento příběh každému na povzbuzení, ani pro nás to nebylo lehké, jsme obyčejní lidé, kteří se ocitli v krizi. Ale Bůh má východisko. Vždy, pro každého. Když se na Něj spolehnete, poslechnete a počítáte s mocí jeho slova, přijde vítězství, a to velmi rychle.

 

3 komentáře k “Svědectví Boží moci – část 1. Manželství

  • 20.5.2016 o 13:18
    Permalink

    Velmi dekuji sestre Zuzce Castkove za obe svedectvi.Byla mi velkym povzbuzenim.AT PAN VELMI ZEHNA:Eva

    Reply
  • Pingback: Svědectví Boží moci – část 2. Výchova dětí | Milost.cz

  • 7.5.2016 o 21:10
    Permalink

    Dakujem za uzasne povzbudenie. Moj manzel je sice neveriaci, tiez mame malinke deti, ale pocut, ako Boh kona v manzelstvach inych bratov a sestier je nadherne, osviezujuce a nadej a silu dodavajuce!
    Dakujem za toto svedectvo!

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *