Srovnávání syrských uprchlíků se židovskými za druhé světové války?

KAZAŇ – „Muslimští emigranti, kteří přicházejí do Evropy, nejsou většinou uprchlíci, ale lidé stěhující se za prací, kteří přicházejí v rámci něčeho, co bychom mohli označit jako invazi,“ prohlásil Natan Rom (87), původem polský Žid, kterému se na začátku války podařilo uprchnout před Hitlerem a v roce 1943 se dostat do Palestiny. Vyslovil tak jasný nesouhlas s tím, co podle jeho názoru šíří „demagogové, kteří falešně srovnávají pronásledované Židy s migranty ze Sýrie“. Svá slova adresoval účastníkům konference Limmud pro židovské vzdělávání, konané v ruském městě Kazaň, kam přijel představit film „Děti Teheránu“. V tomto snímku je zachycen příběh židovských uprchlíků, převážně dětí, za druhé světové války, k nimž patřil i on sám a kteří se do Palestiny pod britským mandátem dostali po dlouhé pouti přes Rusko a Kavkaz v roce 1943. Natan Rom, sám stoupenec izraelské levicové strany Merec, tak reagoval na názor, který občas zaznívá i z řad židovských představitelů v Evropě a USA, i když zdaleka ne všichni Židé s ním souhlasí – že totiž obrátit se dnes k uprchlíkům ze syrské občanské války zády se nijak neliší před politikou svobodných západních zemí za druhé světové války, které často zavíraly hranice před přílivem Židů prchajících před holocaustem.

Například v americkém prostředí se rozvířila debata na toto téma poté, co v srpnu vyšel v deníku The New York Times komentář s názvem „Anne Frankovou dneška je syrské děvčátko“, jehož autorem byl dvojnásobný držitel prestižní Pulitzerovy ceny Nicholas Kristof. Podle něj byly důvody uváděné proti přijímání židovských uprchlíků před holocaustem „stejné jako ty, které zaznívají pro odmítnutí Syřanů či Honurasanů dnes“.

Někteří evropští Židé toto srovnání vzali za své, jiní jsou při hodnocení uprchlické vlny, která od roku 2015 přivedla do Evropy půldruhého milionu běženců z Blízkého východu a z Afriky, zdrženlivější. Podle kritiků by EU měla být přísnější při posuzování, kdo je skutečným uprchlíkem z válečné zóny a kdo je jen ekonomický migrant stěhující se za prací. Poukazují při tom na to, že nepoměrně více jsou zastoupeni mezi prchajícími právě muži v produktivním věku.

S tímto názorem se zřejmě ztotožňuje i Natan Rom. „Pokusy vydávat nově příchozí, kteří opustili zemi v krvavé občanské válce, na níž se mnozí z nich i sami podíleli, za uprchlíky a přirovnávat jejich zkušenost k tomu, čím si museli projít přeživší holocaustu, je nesprávné,“ prohlásil tento sedmaosmdesátiletý muž, který při svém útěku z Evropy musel spolu s ostatními přejít třináct tisíc kilometrů přes ruskou Sibiř, Uzbekistán, Teherán, Indii a Egypt, aby se dostal do mandátní Palestiny. Sám Natan Rom, tehdy ještě Robert Kurtzman, byl spolu se svou sestrou Zivou dán k adopci v uzbeckém městě Samarkandu. Jeho rodiče Karol a Ethel, kteří trpěli silnou podvýživou, se rozhodli ponechat dvě své starší děti u pěstounů, aby se pokusili zachránit alespoň nejmladší miminko. Karol nakonec zemřel hlady v Samarkandu a Natan a Ziva se opět shledali s matkou a nejmladším sourozencem. Když v roce 1943 spolu s dalšími „dětmi Teheránu“ dospěli do Izraele, šlo pravděpodobně o vůbec první setkání tzv. jišuvu, tedy Židů usídlených v mandátní Palestině, s větší skupinou evropských uprchlíků před holocaustem.

 

zdroj: ztis.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *