Věř ve vlastní víru

Některé křesťany při tomto konstatování začnou svědit uši a spustí nářek, že to není pravda, protože přece nemůžeme věřit ve vlastní víru, ale celým srdcem máme věřit v našeho Pána. Aby bylo jasno: celým srdcem doufám a věřím v Pána, Ježíše Krista, odevzdal jsem mu život a budu mu sloužit až do konce. Věřím, že Bible je Boží slovo a také ji čtu.

To, že celým srdcem věřím v Pána, ale nevylučuje výše uvedený výrok. A pokud někdo proti němu pozvedá hlas, ve skutečnosti ukazuje, že o víře mnoho neví, neví jak působí, jak přichází a jak roste. Víra je tak vzácná, že bychom proti ní neměli bojovat, ale všemožně se snažit o to, aby rostla. Bez víry se nemůžeme líbit Bohu. Je pravda, že vše je nám darované z milosti, ale skrze víru. Když není víra, nezískáváme nic, dokonce ani spasení, i když je k dispozici. A už vůbec ne další a další Abrahamovy požehnání, jako jsou růst a úspěch -proste, bez víry není vítězství.

Proč si konstatování „Věř ve vlastní víru“ neprotiřečí s tím, že z celého srdce věříme v Boha?

1. Bible říká, že „víra je“ (je to v epištole Židům v 11. kap. A poté následuje definice). Tento verš nemluví o tom, že je tu jen Bůh, ale může zde být i víra. Bůh prostě je, ale víra zde někdy je a někdy není. Toto dělá obrovské změny.

2. Víra přichází a odchází (Ř 10,17). A opět, Bůh tu je, nemění se, ale mění se úroveň víry člověka a různé úrovně víry se projeví v našem vztahu s Bohem a v tom, jak zvládáme a v tom, zda v životě vítězíme nebo prohráváme.

3. Když se Ježíš ptal učedníků „Kde je vaše víra?“, Chtěl, aby se učedníci sami nad vírou zamysleli a vyhodnotili stav, v jakém se nacházejí. Nevidím nic špatného na tom, když se zamyslíme nad úrovní vlastní víry. Můžeme se zaradovat, že víra je, že ji máme, a že se vyplatí o ní přemýšlet a růst v ní. Není nic špatného na tom, když věřím, že víra funguje, když věřím ve víru – protože tím věřím v Boží slovo.

Pokud se mi nepodařilo náboženských kritiků přesvědčit, i tak vám přeji, aby se vám stalo podle vaší víry.

Číst víc