Probuď v sobě Lva z Judy

Křesťané jsou mnohdy označováni za bezduché tupé ovce postrádající sílu, odhodlání, rozumový úsudek a spoléhající se na jakousi beztvarou uniformitu stádnosti, strachu a podrobení. Jenže to je obrázek toho, jaký křesťan není a být nemá.

Každý si během života procházíme různými krizemi, útrapami, nemocemi nebo pády. Mnohdy je nám našeptáván nebo vnucován pocit, že už to nemá cenu, že na to nestačíme, že stojíme proti větrným mlýnům… Pak nás to může opravdu hodit do šedého pásma slabosti, stěžování si, neaktivity a podprůměru. Možná že i začneme hledat výmluvy, úlevy a „rozumová“ zdůvodnění – už jsem starý, pokoušel jsem se o to mockrát bezvýsledně, nemá to cenu, radši pošetřím energii a nechám to za sebe udělat druhé. Které druhé? Vždyť my jsme Boží děti, máme autoritu Ježíše Krista, který nepřišel na tento svět, aby tě nebo mě viděl bědovat a naříkat, stěžovat si na útrapy.

Sám Ježíš byl nesmírně aktivní, silný a nikdy se nedal a já jsem přesvědčen, že takoví máme být my. Máme znovu vstát jako to udělal On, když ho srazila k zemi rána anebo kopanec, nesouce těžký kříž. Byl to kříž za nás. Za mě, za tebe. Ježíš ho přece dočista zmasakrovaný vynesl na Golgotu. Je Ježíš náš vzor? Copak nechceme být jako On? Copak se vzdáme, poddáme se bolesti, nemocem, trápení a lžím, které na nás hází Satan? Nedělejme to, jinak se necháme semlít, převálcovat daleko větší silou, než máme my jako lidé. Naše fyzická a psychická stránka může být křehká, když přistoupíme na tu nečistou hru a necháme si namluvit, že křehcí jsme. Sami o sobě možná ano, ale nebyli jsme snad stvořeni k obrazu Božímu? Není v nás alespoň odlesk Boží dokonalosti? Copak nemůžeme v těžkých chvílích jako svého spojence, zachránce a vykupitele volat Ježíše? Můžeme! Ježíš se nebál ani za mě ani za tebe položit život. Podobnou oběť od nás nikdo nechce, ale chce se od nás, abychom v sobě našli sílu. Sílu překlenout naše problémy, sílu evangelizovat, sílu podílet se na činnosti sboru, sílu na řádné vedení rodiny. Křesťanství je boj, neztrácejme vytrvalost jej vést!

Filosofie, mnohé zvrácené teologické úsudky nebo i církve z nás křesťanů chtěly anebo nás přinejmenším označily za bezduché tupé ovce bez racia a odvahy (viz. např. F. Nietzsche). Já se ptám, jestli si tohle necháme vsugerovat, nebo jestli se tomu postavíme. Ježíš byl „Lev z pokolení Juda“ (Zjevení 5:5). Lev je majestátní, odvážný, trpělivý a vždy udeří s drtivou silou. Lvovi si nikdo netroufne říct, že je slabý, starý nebo pomalý. Lev s klidem rozjímá o věcech a ladně a mohutně zaútočí. Lev nebrečí; lev řve tak, že děsí celou savanu. Žijeme v době, kdy se nám naše okolí, ať už média nebo „zaručené“ informace a expertní systémy kolem nás snaží obrousit drápy, oškubat hřívu a vytrhat zuby. Zasadit rány našemu sebevědomí. Nenechejme si to líbit! Mějme odvahu Káleba, který si dobrovolně v 85 letech vybral při zabírání Země zaslíbené hory: „Dej mi ty hory, o nichž onoho dne mluvil Hospodin“ (Jozue 14:12). Buďme jako Káleb, který si dobrovolně vybral těžší úkol. Také se ničeho nebál, měl svou neoblomnou víru. Hory jsou často nevlídné, působí v nich spalující slunce, prudký déšť, změny počasí, silný vítr. Nabízí se paralela s životními situacemi. A když jednu horu překonáš, čeká tě další. A o tom to je, křesťanství je o tom najít v sobě sílu jít dál, i když se zrovna nedaří. Žádej ji a bude ti dána v nevyčerpatelném množství. Písmo ti ji zaslibuje např. v Janovi.

Závěrem se chci podělit o mou zkušenost. I když je mi jen 28, musel jsem si řadu věcí vybojovat. Celý život sportuji a v životě je to mnohdy jako ve sportu. Na začátku mé triatlonové kariéry jsem si prošel těžkým zraněním (o kterém jste se mohli dočíst v dřívějším článku). Bůh mi daroval život a touhu prát se dál, neustoupit. Za rok jsem musel na další operaci a psychicky mě to srazilo dolů. Lidé kolem mě mi nevěřili. Pak jsem si ale uvědomil, že musím pokračovat. A takhle je to i v praktickém (a tom nejhezčím) křesťanském životě – musíš jít dál. Dostal jsem se přes všechna zranění a neustále v sobě nacházím sílu pokračovat. Úspěšně běhám do vrchu. Sport u mě není o soupeření, ale o bojování. Bojuješ proti myšlenkám proti bolestem těla. Posléze jsem pochopil, že když na závod pojedu pro 10. místo, budu 10., 9., ale když tam pojedu vyhrát, tak bojuji o vítězství. Naučilo mě to hodně i pro křesťanský život – vím, že nesmíme uhnout, že máme vést tento boj až do konce, že se máme vždycky zvednout, kdykoli padneme, a hlavně, že máme sílu všechno překonat. Protože v boji za námi stojí ta největší síla, která kdy existovala, a to je Bůh. A co chceš víc? Ježíš porazil veškeré zlo, porazil Satana. A my máme jeho požehnání. Tak přestaňme fňukat a buďme lvy!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *