(Negeo)politické úvahy nad Putinovou návštěvou Budapešti

Ve střední Evropě se našli dva vysoce postavení státní představitelé, kteří otevřeně vítali zvolení nového prezidenta USA Donalda Trumpa. Titíž dva politici bývají pravidelně obviňováni z rusofilství a přílišných sympatií k Putinovu víceméně autokratickému režimu. Oba jsou také velkými kritiky přistěhovalecké politiky EU a jejího současného establishmentu a oba jsou z našeho regionu. Oba též odrážejí nálady většiny obyvatelstva našich zemí. Ano, hovořím o českém prezidentu Miloši Zemanovi a maďarském premiérovi Viktoru Orbánovi.

Právě druhý z obou jmenovaných minulý týden přivítal ve své zemi na oficiální státní návštěvě Vladimíra Putina, prezidenta Ruské federace, na níž jsou uvalené sankce EU. Jde o další viditelný a hmatatelný důkaz toho, že náš region se skutečně ubírá jiným směrem než zbytek Evropy. Je to něco, co je pozitivní a negativní zároveň.

Bruselská politika otevřených dveří vůči migrantům z jakékoli země, která bezohledně ignoruje bezpečnostní rizika a oprávněné obavy obyvatel, snaha tuto politiku prosazovat za každou cenu i prostřednictvím zastrašování „neposlušných“ zemí, vedla k oprávněné vzpouře tzv. Visegrádské čtyřky. Postoj našich zemí, tolik kritizovaný západními politiky i médii, se nakonec může ukázat jako velmi užitečný i pro západní Evropu, která pod vlivem liberálně-humanistického optimismu jako by ztratila pud sebezáchovy, v našem koutě Evropy ještě přítomný.

Druhá věc však nemusí být až tak pozitivní. Jde o Orbánovo odmítání liberální demokracie, koncept, který převzal právě od Vladimíra Putina. Liberální demokracie má, samozřejmě, mnoho chyb a pro křesťany je problematická zejména co se týče levicí protlačovaných změn morálních paradigmat v oblasti rodinných hodnot a sexuálního chování, čehož jsme svědky v posledních letech. Původní koncept liberální demokracie však nebyl o tomto, byl především o svobodě jednotlivce a o jeho ochraně před útlakem ze strany státu. Právě toto bychom se měli snažit obnovit. Nahrazovat náš systém poměrně silně autoritářským národovectvím, jehož příkladem je právě současná ruská garnitura, může být velmi nešťastnou volbou. Lehce se totiž může obrátit proti křesťanům, kteří tu a tam nepochodují tak, jako stát nebo většinová společnost velí. Národně-konzervativní stát sice může na rozdíl od konceptu politiky „dekadentního Západu“ reprezentovat nepoměrně „bibličtější“ hodnoty, ale stejně lehce může i pronásledovat křesťany: dělal to klerofašismus na Slovensku a nezaostával za ním ani komunismus. Ani jeden ze systému, které jsou ve hře, tedy není ideální.    

Za co se tedy máme modlit a o co usilovat? Potřebujeme žít v zemi, kde bude stále možné hlásit čisté a nekompromisní evangelium Pána Ježíše Krista, kterému nebude ze strany úřadů bráněno. Jak říká apoštol Pavel, cílem je, „abychom mohli žít tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti.“ (1 Timoteovi 2:2) Nebojme se statečně stavět hráz jak proti liberálnímu volnomyšlenkářství, tak proti vládě pevné ruky, pochodující v okovaných botách. Nechť Pán požehná náš region a nechť naše země odolají pokušení extrémistických řešení a nechť se zachová kvalitní konzervativní demokratický systém.

V této záležitosti jsem mírným pesimistou, protože dějiny ukázaly, že lidstvo je nepoučitelné, věřím však, že modlitby a angažovanost Božího lidu dokážou mnoho. Nenazval nás snad Pán světlem světa a solí země?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *