Mesiášské pomazání

Když Ježíš z Nazareta započal svou veřejnou službu a přiznal se ke své úloze Mesiáše a zachránce světa, začaly se dít věci, které tehdejší Izrael doposud nezažil. Nešlo o spektakulární zázraky podobné slavnému přechodu přes Rudé moře, zboření hradeb Jericha nebo zastavení Slunce nad Gibeónem. Bůh se začal zázračně dotýkat životů obyčejných, celkem nevýznamných lidí.

Na začátku své veřejné služby Ježíš v nazaretské synagoze učinil zásadní prohlášení a právě jemu se budeme věnovat v následujícím článku: Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili. Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“ (Luk 4,15-21 B21)

Ježíš zde otevřeně mluví o svém postavení Mesiáše – Krista. Pro nás křesťany je pojem Kristus tak spojen s Ježíšovým jménem, že máme podvědomě tendenci chápat ho jako příjmení. Jedná se však o titul: Pomazaný, hebrejsky Mašíjach – odkud je naše české Mesiáš. Židé Mesiáše chápali a mnozí dodnes chápou jako pomazaného vysvoboditele a přicházejícího krále, který přijde ustanovit eschatologické království Izraele. Během svého prvního příchodu však Ježíš nenaplnil tato „politická“ očekávání, ale přinesl spásu, vykoupení z lidských hříchů a skrze moc Ducha Svatého konal zázračné skutky.

Kvalifikaci pro svou úlohu Mesiáše (Pomazaného) získal potom, co na něho sestoupil během křtu v Jordánu Duch Svatý, který mu odevzdal duchovní zmocnění – pomazání. Tento pojem koresponduje se symbolickým úkonem pomazání olejem, který se ve Staré smlouvě používal při ustanovení kněží do služby (Ex 28,41) nebo jako znamení, které označovalo toho, koho si Hospodin vyvolil za krále nad Izraelem. (1Sam 9,16; 16,3) Duch Svatý dal Ježíši moc činit zázraky, která se začala masivně projevovat po jeho návratu ze čtyřicetidenního půstu na poušti. Kdekoli Ježíš přišel, tam se děly zázraky. Svá kázání začínal jednoduchým prohlášením: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ (Mt 4,17 B21)

Boží království přišlo skrze Pomazaného

Ježíšovo mesiášství znamenalo příchod Božího království. Toto království však podle slov samotného Ježíše „není z tohoto světa“. (J 18,36) Boží království není pozemská říše a není reprezentované nějakým geografickým územím. Jedná se o říši duchovní. Boží království se dá zjednodušeně popsat jako sféra Božího vlivu na lidi. Kdo vstoupí do Božího království a podřídí svůj pozemský život vůli a záměrům nebeského Krále, ten bude zažívat Boží dobrotu a požehnání. V životě takového člověka se začne dít Boží vůle, o které Písmo říká, že je „dobrá, libá a dokonalá“. (Ř 12,2b BKR) Lidé, kteří se setkali s Ježíšem, zažívali dotyky Božího království. Uzdravení, vysvobození z démonického vlivu nebo zázraky ekonomické povahy byly přímými důsledky vlivu Božího království na životy lidí.

Boží království se dá zjednodušeně popsat jako sféra Božího vlivu na lidi.

Ježíš ve svých kázáních dával zázraky do přímé souvislosti s Božím královstvím. Evangelista Matouš o tom píše: „Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval. A šly za ním veliké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.“ (Mat 4,23-25 B21) Boží království, které se dotýkalo lidí, jim přinášelo konkrétní řešení jejich palčivých problémů. Kde nepomohli lékaři, ani náboženští představitelé, tam Boží Syn dokázal přinést pomoc a úlevu.

Když Ježíš dával instrukce svým učedníkům, říkal jim, že od nich očekává úplně stejné věci, které konal on sám: „Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!’ Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte.“ (Mat 10,7-8 B21) Učedníci ho poslechli a dělo se přesně to, co jim řekl. Byli z toho tak nadšení, že je v tom Ježíš musel mírnit a domlouvat jim, že existuje daleko důležitější skutečnost, ze které je potřeba se radovat, a tou je spasení. (Lk 10,20) V porovnání s velikostí Božího díla spásy jsou zázraky úplně běžnou věcí, jsou to jevy, které přirozeně (i když jsou samy nadpřirozené) provázejí kázání Božího království.

Když psal apoštol Pavel v období první církve své listy, dával i on Boží království do souvislosti s Boží mocí a s působením Ducha Svatého, jinými slovy: s pomazáním. „Boží království totiž není v řeči, ale v moci.“ (1Kor 4,20 B21) „V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.“ (Ř 14,17 B21)

Působení mesiášského pomazání

Vraťme se nyní do synagogy v Kafarnaum, kde se Pán Ježíš slavnostně vyhlásil za Mesiáše, když tvrdil, že on je tím, o kom mluví prorok Izaiáš v 61. kapitole svého proroctví. Zmiňuje zde několik věcí, které jako Pomazaný Hospodinův přišel činit.

Evangelium pro chudé

Ježíš přišel „nést evangelium chudým“. Významem pojmu evangelium je radostná zvěst. Je to poselství, které člověka potěší, protože pro něj představuje dobrou zprávu. Tou dobrou zprávou je, že Ježíš Kristus přišel pomoci lidem v jejich bídě a nedostatku. Měl na mysli jak chudobu fyzickou, tak i chudobu ducha.

Z Kázání na hoře si pamatujeme první blahoslavenství, které říká: „Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království.“ (Mt 5,3 B21) Ježíš přišel pomoci lidem v jejich duchovní bídě. „Chudý v duchu“ je takový člověk, který si svou duchovní nedostatečnost a hříšnost před Bohem uvědomuje a dokáže si jí přiznat. Když se obrátí k Ježíši, tak přijde do jeho života Boží království, a tím i řešení jeho problému. Začne být bohatý ve víře a ve svém společenství s Bohem.

 

Původní nazaretská synagoga z Ježíšových časů
Původní nazaretská synagoga z Ježíšových časů

Pro duchovní bohatství a požehnání je však vědomí „chudoby v duchu“, jako pokorného přiznání si své závislosti na Bohu, klíčové. I dlouholetému křesťanovi se totiž může stát podobná věc jako vedoucímu (andělovi) sboru v Laodiceji, kterého Pán pokáral slovy: „Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný slepý a nahý.“ (Zj 3,17 B21)

Evangelium je zde také pro ty, kteří strádají materiální chudobou. V Bibli chudoba nikdy nebyla ctností a požehnáním. Spíše ji bylo možné považovat za znamení Boží nepřízně nebo prokletí. Bůh však vždy projevoval chudým svůj soucit a Stará smlouva je plná důrazů na pomoc chudým. Dá se říci, že spisy Staré smlouvy jsou nejsociálněji zaměřenou literaturou starověku. V knize Přísloví čteme: „Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu; on sám mu jeho dobrodiní odplatí.“ (Př 19,17 B21)

Ježíš řekl při jedné příležitosti o chudých stejný výrok jako o „chudých duchem“, i oni jsou blahoslavení a rovněž jim patří Boží království. (Lk 6,20) Ježíš na chudobu reaguje ekonomickými zázraky, když mění vodu ve víno, rozmnožuje pokrmy a posílá učedníky najít peníz v ústech ryby. (J 2; Mk 6 a 8; Mt 17,27) Řešení materiálního nedostatku je součástí evangelia. Bůh chce každého požehnat, vždyť jeho Syn „kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli“. (2Kor 8,9 B21) Ježíš se učedníkům odhalil jako dobrý pastýř, který se stará o své ovce a potvrdil tak starosmluvní představu Hospodina jako pastýře svého lidu. (Ž 23; Ž 78,52)

Propuštění zajatých

Mesiáš přišel vyhlásit propuštění zajatcům. Přišel vysvobodit svůj lid ze zajetí hříchu, z nadvlády ďábla a démonických sil. Apoštol Pavel vystihuje to, co skrze Mesiáše Bůh vykonal, následujícími slovy: „On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.“ (Kol 1,13-14 B21) Mesiášské pomazání vysvobozuje člověka ze zajetí.

V Ježíši Kristu došlo ke skutečnému naplnění principu milostivého léta.

Existuje zásadní rozdíl mezi tím, jak s člověkem jedná Bůh a jak satan. Ďábel považuje člověka za kořist. Podle Bible obchází jako „lev řvoucí“ a hledá, koho by sežral. (1Pt 5,8) Nečeká na pozvání ani na dovolení, ale využije jakoukoli příležitost, aby se zmocnil života člověka a ovládl ho. Bůh však respektuje naši svobodnou vůli a v případě každého člověka čeká na svolení, aby mohl začít v jeho životě jednat. Když člověk přijme Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele, tak může být vysvobozen ze všech druhů satanských pout počínaje zlozvyky a konče těžkými závislostmi. I toto je nám k dispozici skrze dílo Mesiáše Ježíše z Nazareta. Nikdo již nemusí být otrokem hříchu ani démonů.

Prohlédnutí slepých

Služba Ježíše Krista je plná fyzických uzdravení a zázraků. Bylo jich skutečně bezpočet. Uzdravování bylo tím, čím se Ježíš z Nazareta během své pozemské služby nejvíce proslavil. Zástupy ho následovaly právě proto, že se o Ježíši rozšířila zvěst, že slepí vidí, hluší slyší nebo chromí chodí. Byly to zázraky, které tehdejší ani současná lékařská věda nedokázala vysvětlit. Byly však tak skutečné, že to mezi lidmi vyvolalo obrovské nadšení.

V evangeliích je popsáno několik případů uzdravení ze slepoty, z nichž některé byly okamžité a jiné postupné. Kristovo pomazání, ve kterém vyhlásil prohlédnutí slepých se týkalo také, a je možné, že především duchovní slepoty. Tato duchovní slepota byla problémem farizeů, které Pán nazval „slepými vůdci slepých“ (Mt 15,14) a v širším měřítku je problémem lidské společnosti všeobecně: „Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím.“ (2Kor 4,4 B21) Bůh se rozhodl v Kristu sejmout lidem „klapky z očí“ a zjevit jim sebe sama. Při kázání evangelia se Duch Svatý dotýká lidí, duchovní slepota odchází z jejich očí a oni jsou schopni vidět pravdu a obrátit se ke Kristu. I takto působí pomazání Mesiáše.

Vysvobození soužených

Ježíš z Nazareta přichází pomoci lidem, kteří se trápí. Utrpení, ať již je fyzické nebo ještě hůře duševní povahy, je v tomto světě velmi rozšířeno. V současné době je velice rozšířenou diagnózou deprese. Lidé duševně trpí pro množství různých příčin a někdy dokonce bez zjevné příčiny. Říká se, že v západním uspěchaném světě existuje něco jako epidemie deprese. Skutečně šťastných lidí je velice málo. Lékaři či psychoterapeuti někdy dokáží pomoci rychle, někdy je léčba zdlouhavá a komplikovaná. Když se však člověka dotkne Boží láska v osobě Ježíše, tak se okamžitě změní to, jak se člověk cítí. Trápení odchází a nahrazuje ho radost a vděčnost Bohu.

Ježíš může vysvobodit člověka ze všech druhů satanských pout.

V tomto článku většinou vycházíme z velmi moderního českého překladu bible B21 (Překlad 21. století). Starší reformační překlady jako například Bible kralická nebo slovenský překlad profesora Roháčka, překládají o něco bohatší řeckou předlohu, tzv. Textus Receptus, která přesněji kopíruje původní Izaiášův text; v 18. verši 4. kapitoly Lukáše ještě obsahuje výrok „poslal mne uzdravovat zkroušené srdcem“. (Luk 4,18 BKR) Lidé, kteří mají zkroušená srdce tvoří nezanedbatelnou část společnosti. Jsou to ti, jimž bylo jakýmkoli způsobem ublíženo, kteří byli týráni, ponižováni či zneužiti. I pro takové je zde nebeský lékař – Mesiáš Ježíš.

Léto Hospodinovy milosti

Vrcholem Ježíšova vystoupení v nazaretské synagoze bylo vyhlášení „léta Hospodinovy milosti“. Tento pojem byl pro Židy znalé Tóry (Mojžíšova zákona) známým. Podle zákona byl pro Izraelce každý padesátý rok, rokem milosti, majetek se navracel původním majitelům, odpouštěly se dluhy a Izraelci, kteří se kvůli své zadluženosti stali otroky, byli propuštěni. Bylo to velice humánní opatření s úžasným prorockým rozměrem protože předpovídalo vykupitelské dílo Kristovo.

Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli. V tomto létě milosti se vrátíte každý ke svému vlastnictví. Když budeš svému bližnímu prodávat pozemek nebo jej budeš od svého bližního kupovat, nepoškozujte jeden druhého. Podle počtu let od léta milosti nakoupíš od svého bližního; podle počtu let, kdy budeš sklízet úrodu, ti jej prodá. Čím více zbývá let, tím vyšší bude cena. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší – prodává ti přece počet úrod. (Lev 25,10-16 B21)

V Ježíši Kristu došlo ke skutečnému naplnění principu milostivého léta. Spása spočívá v tom, že Bůh člověku odpouští hříchy a vrací mu to, o co svým pádem do hříchu přišel.

Klíč je v Duchu Svatém

Na začátku Ježíšova mesiášského prohlášení stojí důležitá věta: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal…“ Duch Svatý je klíčem ke všem věcem, o kterých jsme doposud psali. On dává pomazání a zmocňuje člověka ke službě zázraků.

Už jsme se zmínili o tom, že během své pozemské služby Ježíš vysílal své učedníky, kteří lidem sloužili podobně jako on sám. Po svém ukřižování, smrti a vzkříšení se ukázal svým učedníkům a sdělil jim, že služba kázání evangelia bude po jeho nanebevzetí položena na ně, i zde však bylo klíčové, aby v jejich životech byla přítomnost Ducha Svatého. Tento okamžik popisuje apoštol Jan následovně: „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého.“ (Jan 20,21-22 B21) Mnozí letniční teologové se při výkladu tohoto místa shodují, že právě tehdy při setkání se vzkříšeným Ježíšem, došlo u učedníků ke znovuzrození. Tato zkušenost je pro kázání evangelia zcela klíčová, ale pro službu v moci znamení a zázraků nestačí. Proto Pán svým učedníkům kladl na srdce, aby se nerozprchli, ale zůstali v Jeruzalémě, protože po svém nanebevstoupení jim pošle Otcem zaslíbeného Ducha Svatého: „Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ (Luk 24,46-49 B21) Ježíš zde mluví o Boží moci, která je znamením přítomnosti Božího království. Moc Ducha Svatého je pro kázání evangelia tak důležitá, že o ní Ježíš ještě jednou mluvil těsně před svým vstoupením na nebe, když se na Olivetské hoře loučil se svými učedníky. Ptali se ho na to, kdy obnoví Izraelské království, řekl: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“ (Skutky 1,7-8 B21)

To, o čem Ježíš hovořil, se skutečně stalo. Ve 2. kapitole Skutků apoštolů čteme o tom, jak na Letnice, padesátý den po smrti a vzkříšení Krista, sestoupil Duch Svatý na 120 Ježíšových učedníků, kteří podle Mistrových pokynů očekávali v Jeruzalémě. Stala se snad nejdůležitější věc v dějinách církve: učedníci přijali moc, o které Pán hovořil a okamžitě začali kázat evangelium. Naplnění Duchem Svatým vyvolalo u učedníků kromě schopnosti mluvit v jazycích také určité vedlejší příznaky, které připomínali opilost. (Sk 2,13) Seběhlo se množství lidí a apoštol Petr, který ještě před pár týdny ze strachu zapřel Pána, se směle postavil a začal shromážděnému davu kázat o Mesiáši, kterého oni ukřižovali. Boží moc, která byla přítomná, způsobila, že dav se nejen neobrátil proti Petrovi, ale lidé byli zasaženi jeho slovy přímo do srdce a ptali se: „Co máme dělat, bratři?“ (Sk 2,37b) Petr jim vysvětlil, jak přijmout spasení a k církvi se ještě ten den přidalo okolo 3 tisíc lidí. Skutky apoštolů nám dále vyprávějí o tom, že Pán církvi denně přidával další zachráněné lidi. Evangelium se velice rychle rozšířilo po celé Římské říši a dokonce i daleko za její hranice. Zvěst o Ježíši, kázaná v moci Ducha Svatého, doslova změnila tehdejší svět. To samé se může stát i dnes. Dnešní církev potřebuje stejné prostředky, jaké měla apoštolská církev prvního století: evangelium a pomazání Ducha Svatého.

Pomazaný a pomazaní

Boží touhou je růst jeho království na zemi. Již jsme se věnovali tomu, že Království nebeské není geografickým útvarem, ale představuje vliv Boží vlády na život člověka. K tomuto vlivu dochází především skrze pomazané lidi.

Boží království přišlo na svět jedinečným a nenahraditelným způsobem prostřednictvím „toho Pomazaného“, Krista, Mesiáše Ježíše z Nazareta. Jedině skrze něj je možné vstoupit do vztahu s Bohem a zažívat ve svém životě vládu Božího království, spojenou se zázraky a mnohými projevy Boží dobroty ve vztahu k člověku. Kristova církev však může skrze stejné pomazání pokračovat v Mistrově díle a získávat mu další učedníky.

V lidských dějinách existuje síla, která působí proti pomazání Ducha Svatého a podobně jako vliv Božího království i ona se projevuje skrze lidi. Na konci dějin bude jejím ztělesněním osoba „antipomazaného“ – Antikrista. Řecká předpona „anti“ se dá přeložit jako „za“ nebo „místo“ někoho. Antikrist je tedy falešným mesiášem – někým, kdo se chce dostat na místo toho pravého Pomazaného. O působení antikristovského ducha píše apoštol Jan ve svém druhém listu: „Do světa totiž vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Každý takový je bludař a antikrist.“ (2. Janova 1,7 B21) Stojí za povšimnutí, že Jan zde nemluví o „tom Antikristovi“ ale o člověku bludaři, který je pod vlivem (pomazáním) ducha antikrista. K tomuto Janovu varování můžeme vytvořit pozitivní analogii. Ježíš Kristus – ten Pomazaný – Mesiáš chce, aby ho následovala armáda pomazaných, skrze které se bude vliv Božího království šířit do životů mnohých dalších lidi. Toto – nic méně ani nic více – je probuzení, které můžeme zažít v této generaci. Záleží jen na nás, dáme-li se Bohem použít. Prostřednictvím Ducha Svatého, který působí v našich životech, můžeme kázat stejnou zvěst, jakou kázal Mesiáš a zažívat stejné zázraky, které budou měnit životy lidí okolo nás. Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci.“ (Jan 14,12 B21) Staňme se tedy pomazanými hlasateli radostné zvěsti.

 

Použité zkratky biblických překladů:

B21 – Bible, Překlad 21. století
BKR – Bible kralická

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *