Je to ve hvězdách – 2. část.

Boží varování

Když měli synové Izraele vstoupit do zaslíbené země, vyslovil Mojžíš důrazné varování před okultními praktikami kenaanských národů:

„Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody.“ (Dt 18:9-12)

V tomto textu je jedno klíčové slovo, kterým Bible nazývá všechny okultní aktivity, a sice slovo „ohavnost“. Původní hebrejský výraz tóévá znamená hnusnou, nechutnou, opovrženíhodnou, ohavnou věc. Přesně tak se Bůh dívá na všechny okultní aktivity. Jde o nelegální kontakt s temným duchovním světem, který je vzpourou vůči Božímu řádu a má jednoznačně negativní důsledky pro život a duchovní stav člověka.

Výše uvedený text pokračuje ukázáním cesty, kterou Bůh otevřel lidem duchovní svět a umožnil poznání pravdy.

„Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto pronárody, které si podrobíš, poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil. Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já. Jeho budete poslouchat.“ (Dt 18:13-15)

Lidé se potřebují držet Boha, hledat s Ním osobní vztah, který vede k poznání pravdy a k porozumění duchovním principům. Bůh poslal na svět Mesiáše, svého Syna, který přinesl lidem spásu a vykoupení z moci hříchu. Jedině skrze Něho se dá legálně vstoupit do duchovní oblasti a přijít k Bohu Otci. Ježíš o sobě prohlásil:

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (J 14:6)

Veškerá obcházení této cesty jsou okultizmem a tedy ohavností před Bohem.

Usiluje-li člověk o skutečné společenství s Bohem, potřebuje se zbavit všeho, co je Bohu odporné, každé ohavnosti. Netýká se to jenom osobního posvěcení, ale také předmětů, které lidé vlastní. Mnohé z nich jsou duchovně spojeny s astrologií. Jedná se o různé dekorativní předměty nebo šperky s motivy astrologických znamení, ale i o horoskopy uveřejňované v novinách. Negativní duchovní dopad těchto věcí není radno podceňovat.

Je osud člověka předem určen?

Potřebují lidé vůbec hledat svůj osud ve hvězdách? Bible nás k tomu nikde nenabádá. Jejím hlavním poselstvím je důraz na svobodnou vůli člověka a jeho osobní zodpovědnost za svůj život před Bohem.

Je psáno že, „každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud“. (Žd 9:27)

Nepotřebujeme hledat věštby hvězdopravců, ale Boha a jeho království. Když člověk podřídí svůj život Boží vůli, potom jeho osud není nezměnitelnou skutečností napsanou ve hvězdách. Takový člověk najde smysl své existence a Bůh ho posiluje ve všech zkouškách a výzvách, kterým v životě čelí. Jinak řečeno člověk si svůj osud volí. Jozue to kdysi vyjádřil velmi trefným výrokem:

„Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (Joz 24:15)

Smyslem existence hvězd není určovat či předpovídat osudy lidí. Boží stvoření je svědectvím o velikosti a slávě Stvořitele.

Žalm 19:2 říká: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Je tedy možné žasnout nad nádherou planet, hvězd či galaxií a vzdávat spolu s nimi slávu tomu, který je učinil.„Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.“ (Ž 148:3)

Co je to astrologie?

Astrologie (česky někdy také hvězdopravectví) je obor lidského poznání zkoumající vztah mezi ději ve vesmíru a pozemskými událostmi. Původ slova je možné přímo odvodit od řeckého αστρολογία (άστηρ = hvězda, λόγος = slovo).

Za účelem tohoto zkoumání vytvořili astrologové v různých dobách a různých civilizačních okruzích řadu samostatných symbolických systémů a tradičních nauk, které mají zprostředkovat pochopení vztahů nebeských a pozemských dějů. Spolu s alchymií a magií je Západní astrologie zařazována mezi tzv. Hermetické vědy založené na základním hermetickém axiómu o jednotě makrokosmu (tj. vesmíru) a mikrokosmu (tj. člověka). S těmito obory lidského poznání má astrologie společná východiska a společný pohled na svět. Vzájemně se doplňují a prolínají a používají částečně společný vyjadřovací aparát (symbolismus). Ačkoliv řada primárních astrologických poznatků položila základy mnoha moderním vědeckým oborům (např. astronomie, astrofyzika, biologie, fyzika), je astrologie současnou vědou odmítána jako nevědecká či pseudovědecká.

Nejznámější oblastí astrologického zkoumání je popis vztahu postavení astrologických planet v okamžiku narození na člověka pomocí astrologického diagramu zvaného horoskop. Na rozdíl od astronomických planet jsou mezi planety v astrologii označovány i Slunce a Měsíc a západní tradice užívá pro sestavení horoskopu také postavení mnoha skutečných astronomických objektů (hvězdy, mlhoviny, asteroidy apod.) i řadu naprosto spekulativních bodů (např. ascendent, lunární uzly, „bod štěstí“ apod.).

Obdobně jako na člověka, zkoumají někteří astrologové vliv postavení astrologických planet na rostliny, živočichy, neživé věci (stavby, lodě apod.) i další pozemské události (státy, organizace, počasí, katastrofy apod.). Těmto oblastem astrologie se věnují specializované astrologické obory jako např. astrobiologie, meteoastrologie, astromedicína.

V astrologickém zkoumání se používá jak horoskop sestavený pro okamžik narození, či vzniku, (nativní horoskop), tak i postavení planet v průběhu času vůči jejich pozici v nativním horoskopu (tranzity planet). Z této metody ve 20. století zprofanoval způsob lidové tvorby horoskopů, oblíbený zejména zbulvarizovaným tiskem, jako jednoduchých předpovědí na určité období rozdělený do tabulky pro čtenáře narozené ve dvanácti obdobích roku formálně totožných s astrologickými znameními Zvěrokruhu. Tato lidová tvorba je zpravidla prováděna bez jakékoliv astrologické souvislosti a používá pouze podobný způsob symboliky a pseudoastrologický slovník.

V průběhu historie vzniklo v různých částech světa několik různých samostatných astrologických systémů a tradic, z nichž pouze některé se vyvíjely ze společných základů. Tyto systémy používají při popisu zkoumaných jevů zpravidla vlastní symboliku i způsob její interpretace. V rámci těchto systémů vznikly další astrologické směry, často se lišící jak ve východiscích, tak v cílech svého zkoumání. Literatura uvádí následující astrologické tradice: Babylónská astrologie, Egyptská astrologie, Helénská astrologie, Perská astrologie, Arabská astrologie, Védská astrologie, Čínská astrologie, Mayská astrologie, Aztécká astrologie, Západní astrologie. Neexistuje však žádná biblická ani křesťanská astrologie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *