Fuego de dios – Boží oheň III.

„… jak je napsáno: „Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů“ před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.“ (Římanům 4:17)

Bůh může vzkřísit kohokoliv z mrtvých. Bůh může vzkřísit i církev. Může se vás opravdu dotknout. Den předtím, než jsem přijel na toto místo, jsme u nás měli sedmdesátiletou babičku, která byla mrtvá asi 14 – 16 hodin. A Duch svatý se jí dotkl a vzkřísil ji – ale stalo se to až tehdy, když u toho byla celá rodina. Umyli ji k pohřbu. Umístili ji na vyvýšené místo a celé městečko se tam sešlo, aby vyjádřilo příbuzným soustrast. A pak ji Bůh vzkřísil z mrtvých. Haleluja! Je to nádherné!

Jel jsem do jedné vesnice. Trvalo mi to čtyři hodiny náklaďákem s náhonem na čtyři kola a potom jsem musel jít pěšky do kopce další dvě hodiny. Bůh může dělat, co chce, protože je Bohem. Není tam rádio, televize, žádný vliv z Ameriky, Austrálie ani Nového Zélandu, ale je tam Ježíš a – čarodějové. Seděl jsem v malé chatrči opřený o bambusovou zeď na kládě a kolem pobíhala kuřata. Přiběhl ke mně místní pastor malého vzrůstu, který spravoval čtyři malé sbory a třásl se. Řekl mi: „Bratře Davide, bojím se, že jsem někde udělal chybu.“ Říkám mu: „Co se děje – o ničem špatném jsem neslyšel.“ Řekl mi: „Bratře Davide, opravdu to není moje chyba. Omlouvám se, všechno jsem udělal správně. Hledal jsem Pána, tak jak jsi mě to učil. Modlím se každý den, tak jak říkáš. Čtu Bibli. Dělám vše správně. To, co se stalo, není moje chyba.“ Ptal jsem se ho: „Co se stalo? No tak, řekni mi to.“ Třásl se a slzy se mu kutálely po tvářích. Řekl mi: „Bratře Davide, postavil jsem se v našem malém sboru, otevřel jsem Bibli a začal jsem kázat, ale lidé začali padat na zem. Lidé začali plakat. Lidé se začali smát. Tak jsem z toho shromáždění utekl.“ Halelujah! Na to jsem čekal. To byl ten průlom, na který jsem čekal. Nepřišlo to proto, že někdo přišel a kázal o tom, anebo že bych o tom mluvil já, ale proto, že to přinesl Duch svatý.

Andělé pozorují Hogana při modlitbě za nemocné

Byl jsem před několika měsíci na jedné konferenci. Myslím, že to bylo hned poté, co jsem se vrátil z Brazílie. A modlil jsem se za lidi, kteří přišli dopředu. Bylo tam asi tisíc lidí, kteří měli mnoho potřeb. Najednou jakoby někdo rozsvítil světlo. Tak jsem přestal a sledoval jsem, co to je. Teď už si dávám pozor, když se kolem mě rozsvěcuje světlo. Když jsem se otočil, tak za mnou stáli čtyři muži – andělé. Byl jsem z toho opravdu v úžasu, protože jsem je nikdy předtím neviděl. Viděl jsem démony, jak se zviditelňují, ale tohle bylo poprvé, co jsem viděl anděly. Tak jsem se podíval na manželku a říkám jí: „Běž za nimi a zjisti, o co jde.“ A ona se rozhlížela kolem sebe, ale neviděla je. Já myslel, že je vidí každý. Byli opravdu plní světla. A všechno co dělali, bylo to, že tam stáli se založenýma rukama a sledovali nás. To bylo opravdu zajímavé. Myslím, že mi trvalo nějakou dobu, než jsem se z toho vzpamatoval.

Jednou ke mně přišla jedna velmi známá žena, která tráví spoustu času v přímluvných modlitbách. Při vzkládání rukou byli lidé úplně jakoby odhazováni Boží mocí a byli naplňováni Duchem svatým, plakali a smáli se v Duchu. Tato žena měla během toho, co jsem vzkládal ruce, otevřené vidění a viděla vedle mě stát dva anděly, kteří měli u sebe různé druhy zbraní a mezi nimi také ohnivé koule, které házeli po lidech – a ti zasažení lidé prožívali opravdu úžasný čas v Boží přítomnosti.

Uzdravení ze slepoty

„Přišel jsem na zem pustit oheň a co si přeji, než aby už hořel?!“ (Lukáš 12:49).

Víte o tom, že je několik druhů ohně? Jeden je oheň Božího soudu. Potom je to, co nechceme – cizí oheň. My chceme svatý Ježíšův oheň. Musíme vědět, že to je touha celého Nebe, aby Jeho svatý oheň se rozhořel na této planetě. Je to Boží touha!

Nedávno přišla pro modlitbu jedna starší paní a za ní stál její syn. Myslel jsem si, že není s něčím spokojená, protože tam tak vážně stála a dívala se na jedno místo. Když jsem na ni vložil ruce, tak padla pod mocí Boží k zemi. Když jsem prošel celou modlitební řadou, tak tam pořád stála a podruhé padla k zemi i se svým synem a užívala si Boží přítomnost.

Když jsem na ni vložil ruce potřetí, tak ji Boží moc doslova odhodila a já pokračoval v modlitbě – byl jsem tak šťastný, že se něco takového děje. Myslel jsem si: „Tak a dostal jsem tě.“ Najednou začala jásat, a když jsem se jí zeptal, co se děje, tak jsem se dověděl, že byla slepá 19 roků a Duch svatý jí vrátil zrak.

Synové čaroděje

Víte, stalo se mi, že moje učení bylo špatné… musel jsem je změnit. A to se mi stalo několikrát – ještě nejsem tak duchovní jako vy, abych nikdy nemusel měnit své učení…

Jednou jsem přišel do naší „církevní chatrče“, jak tomu říkáme. Jsou to jen obyčejné chatrče, které se stávají takovou domácí misijní církví. A v této chatrči seděli dva mladí muži. Nikdy předtím jsem je neviděl. Byli nemocní a bylo to na nich vidět. A tak jsme se za ně modlili, ale nic se ihned nestalo, jak tomu většinou bývá. Tak jsem se ptal: „Kdo jsou ti dva?“ „A jaj… bratře Hogane, ti dva jsou opravdu velmi problémoví, doporučuji, aby ses za ně modlil.“ Řekl jsem: „Jsou to jen nemocní Indiáni.“ Odpověděl mi: „Ne… ne, bratře Hogane, jejich otec je velmi mocný čaroděj černé magie.“ Víte, tak jak se to dnes dělá v Americe, že jakmile je synovi 17 let, tak ho vyhodí z domu s polibkem a řeknou mu: „Teď se postav na své nohy!“, to je špatné a není to podle Bible. Indiáni ale drží pohromadě! Tak jako tito dva chlapci, kteří byli syny jednoho velmi mocného čaroděje. Naučili se všemu od svého otce. Ten čaroděj neuměl číst ani psát, ale mohl vám říct jen několik slov a ráno vás našli mrtvé. Opravdu. Říkám jim: „Když je tedy tak mocný, tak proč jsou tito dva muži zde?“ Odpověděli mi: „Bratře Davide, ten čaroděj nás nenávidí již hodně dlouho a bojuje proti nám a proklíná nás. Měli jsme s ním opravdu spoustu problémů. Ale teď oba jeho synové onemocněli a on je nemůže uzdravit.“ Takže oni sami od sebe přišli na naše shromáždění, kde jsme jim řekli: „Je to jednoduché, máte dvě možnosti. Buďto se vrátíte za vaším otcem, zemřete a půjdete do pekla, anebo se pokloníte před Ježíšem, On vás uzdraví a pak půjdete do nebe. Ale jestli se znovuzrodíte a vrátíte se domů, tak zažijete peklo – ale tohle peklo bude opravdu jen na krátkou dobu v porovnání s tím peklem, co je dole.“ Modlili jsme se s nimi a oni přijali Pána Ježíše. Modlili jsme se za jejich uzdravení, ale hned se nestalo nic. Po cestě domů skrze džungli byli oba dva uzdraveni. Cesta jim trvala několik hodin. Je to úžasné, ale jejich otec, který zná duchovní svět, je předběhl, protože viděl, co se v duchovním světě stalo a čekal na ně, až přijdou domů. Hned se jich ptal: „Kde jste byli?“ Ten starší byl trochu chytřejší a mlčel, ale ten mladší říká: „Byli jsme… byli jsme tam na tom evangelizačním shromáždění a jsme znovuzrozeni a uzdraveni.“ Otec jim řekl: „Buďto okamžitě zapřete Ježíše nebo vás vyhodím z domu!“ Odpověděli mu: „Máme k tobě respekt, ale ty následuješ ďábla a my tě už následovat nebudeme.“ Velmi se rozčílil a začal je proklínat. Ten mladší syn chápal svého otce a byl znovuzrozený teprve pár hodin, ale chtěl, aby se jeho otec také znovuzrodil. Někteří křesťané jsou znovuzrozeni dvacet let a nedělají nic. Ten starší syn měl něco přes třicet roků a nemohl to vydržet, tak odešel, ale ten mladší syn zůstal, protože měl Boží slitování nad svým otcem. Takže začala duchovní bitva, která trvala několik týdnů. Naše sbory procházely duchovním bojem, lidé byli napadeni i na těle… to vše proto, že se tito dva chlapci znovuzrodili. Musíte být ochotni postavit se proti nepříteli. Tohle není žádná hra. Tohle není nějaký křesťanský klub „Požehnejte mi“. Tohle byla válka a jednali jsme s opravdu mocným čarodějem.

Bůh může vzkřísit kohokoliv z mrtvých.

Bůh může vzkřísit i církev. Může se vás opravdu dotknout.

Víte, včera večer jsem musel bojovat s démony, kteří ke mně přišli. Mohu vám říct, že v této oblasti (Austrálie) převládá duch čarodějnictví, vraždy a sodomie.

To co nám ten čaroděj udělal, nás nakonec posunulo dopředu a úplně to změnilo moji teologii. Pustil na nás celou legii démonů. Nejdříve to vypadalo, že prohráváme. Musel jsem svolat všechny k modlitbám, abychom uvolnili Boží armádu proti němu. Tolik lidí jen proti jednomu čaroději – vidíte, že byl opravdu mocný. Pak se k nám dostala zpráva, že tento Indián chodí na jedno určité místo, kde se nechá zavřít do klece, kterou za ním zapečetí a tam sedí bez vody a bez jídla po mnoho dní. Tohle dělá několikrát do roka. Postí se tak dlouho, až se mu ďábel viditelně zjeví a pak s ním mluví o plánech, jak například někoho zničit. Když tohle začal dělat, zdálo se nám, že se nemůžeme postit ani jeden den. Nešlo se modlit ani jednu hodinu.

Přesto však stále platí: „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování? Snad hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: Pro tebe jsme zabíjeni celý den, počítáni jsme za ovce na porážku.“ (Římanům 8:35)

Víte, co se nakonec stalo? Ty dvě nemoci, které měli jeho synové, přešly na něho. Začal nás proklínat, ale ten jeho mladší syn tam stál jako zkušený starý veterán a mluvil mu o Ježíši a evangeliu; měl mentalitu válečníka. Když ten čaroděj na tyto nemoci umíral, jeho poslední slova byla: „Nenávidím tě (svého syna), nenávidím Davida (to jsem já), nenávidím Jana (to je pastor) a nenávidím Boha,“ a v tu chvíli padl mrtvý k zemi. Takže podle „mého názoru“, jelikož Bůh nenávidí čaroděje, tak ho zničil. Tento člověk ničil a zabíjel skrze čarodějnictví lidi – takže podle mého názoru si to zasloužil a teď si to vypije pěkně do dna. Šel proti našim bratřím s mačetou a jednou je zbičoval. Není dobré si s Bohem zahrávat. Jakmile si začnete zahrávat s Bohem, zemřete a ocitnete se v pekle.

Ale mladší syn toho čaroděje neměl to stejné učení, jaké jsem měl já. Bylo devět hodin večer a tento syn uchopil to mrtvé tělo a začal mu přikazovat: „Ve jménu Ježíše Krista, vstaň!“ – tento chlapec byl znovuzrozen teprve jeden měsíc. Vidíte? Nevěříme, že musíte chodit s Bohem po mnoho roků, než budete schopni křísit mrtvé. Jakmile jsou znovuzrozeni, začneme ty prosté lidi vyučovat, že Boží moc je jim k dispozici a skrze krev Ježíše jsou vítězi nad démony smrti a všemi nemocemi. Takže tento chlapec chodil po celý měsíc na bohoslužby, kde se vyučovalo vítězství: „Ty zvítězíš a neprohraješ – ty můžeš křísit mrtvé – ty budeš žít a nezemřeš – ty máš moc nad nemocí ve jménu Ježíš!“ Tento mladý muž řekl: „Ne – vy démoni ho nedostanete!“ Znal jenom lásku Ježíše a pár veršů z Bible. Ten mladý muž u toho mrtvého těla seděl šest hodin a přikazoval svému otci, aby se vrátil zpět k životu a modlil se: „Bože, ve jménu Ježíše, já toho o Tobě příliš mnoho nevím, nejsem spasený dlouho, ale vím tohle, Bože. Můj otec Tě nenávidí, nenávidí mě a tyto kazatele. Ale, svatý Bože, smiluj se nad ním – prosím, smiluj se nad mým otcem.“ Pokračoval takto šest hodin. A ve tři hodiny ráno ten starý muž vstal z mrtvých. Ale když vstal z mrtvých, tak byl nové stvoření v Kristu. Tohle opravdu změnilo naši teologii. Když jsem zjistil, že se to stalo, tak jsem tam okamžitě šel, nemohl jsem tomu uvěřit, že by se něco takového opravdu mohlo stát s někým, kdo takto nenáviděl Boha. Když jsem tam přišel, všiml jsem si, že ten člověk se úplně změnil a vyzařovala z něho pokora a láska. Řekl jsem: „Co se stalo?“ Musíte pochopit, že se jedná o člověka, který neumí číst ani psát a po celý život nevkročil do církve. A nikdy neslyšel kázání evangelia a bojoval proti naší moci. Byl jsem trochu naštvaný, protože jsem psal na papír učení ohledně kříšení mrtvých a když jsem s tím byl téměř hotov, tak Bůh udělal tohle – takže celá moje teorie se zhroutila. Ta nejlepší příručka, jak křísit mrtvé, je Bible – tak, jak to udělal Eliáš, Ježíš, Petr a Pavel. To je ten správný způsob, jak to dělat.

david-hogan

Když jsem vešel do jeho domu, řekl jsem mu: „Je vidět, že se tě Bůh dotkl.“ On začal plakat, lehl si na zem a držel mě přitom za nohy. A tím mám na mysli, že plakal se vzlykotem. „Bratře Davide, zemřel jsem přitom, když jsem proklínal Boha.“ Ptal jsem se ho: „Když jsi byl mrtvý po těch šest hodin, s kým ses tam setkal? Viděl jsi něco? Jaké to bylo?“ Víte, já o tom, co tito lidé prožívají během své smrti moc nemluvím, protože by to mohlo odpoutat pozornost od Toho, který je vzkřísil z mrtvých. Když jsou lidé vzkříšeni z mrtvých, tak mají různá vidění, o kterých mluví – o andělích, o pekle atd., ale moje mysl musí zůstat jasná. Takže o těchto věcech nemluvím…, ale tohle bylo trochu jiné. Řekl mi: „Zemřel jsem a opustil jsem své tělo a najednou jsem se otočil vodorovně; viděl jsem slunce i měsíc.“ To byla ta víra jeho syna – když mu začal přikazovat. „Pak ale najednou přišlo ohromné světlo, jasnější než slunce, když září v poledne.“ A co dále jsi viděl? „Otočil jsem se a tam stál muž a díval se na mě.“ Zeptal jsem se ho: „Jak vysoký byl ten muž?“ – „Byl veliký.“ Ptal jsem se dále: „Mohl bys ho popsat?“ „Ano, bratře Davide, mohu. Za celý svůj život jsem neviděl takového muže. Měl na sobě roucho, které mu sahalo až po kotníky.“ Zeptal jsem se ho: „Jaké bylo to roucho?“ „To roucho zářilo.“

Víte, jak mi Ho popsal? Úplně stejně jak Jan píše v knize Zjevení. „Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil; a když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch sedmi svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného na prsou zlatým pásem. Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh a jeho oči jako plamen ohně. Jeho nohy byly podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod. V pravé ruce měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvojsečný meč; jeho tvář byla jako slunce, když září ve své síle.“ (Zjevení Janovo 1:12-16)

„Kolem pasu měl zlatý pás.“ Ptám se ho: „Měl nějaké vlasy?“ „Měl dlouhé bílé vlasy.“ „Aha, a bylo na nich něco zvláštního?“ „Ano, ty vlasy zářily jasněji než slunce.“ „Ještě něco? Co bylo na tom muži zvláštního?“ „Jeho vlasy byly bílé jak vlna… jako sníh. Jeho oči, bratře Davide, zářily jako pec, ve které peče moje manželka.“ Tyto pece dělají z kamenů a z hlíny a pečou v nich chleba. A když tu pec rozpálí, pak je to opravdu pěkná podívaná. Tento muž mi řekl, že Jeho oči zářily jako pec jeho manželky.

„Bylo na něm ještě něco zajímavého?“ „Jeho nohy se podobaly mačetě, když ji dáte do ohně a rozžhavíte ji.“ „A řekl ti něco?“ „Ano, řekl mi něco, bratře Davide. On mluví aztécky.“ „A co ti tedy řekl?“ „Bratře Davide, když On promluvil, tak to bylo jako rozvodněná řeka. Řekl mi: „Mimits neki.“ Já jsem si pomyslel: „To není možné, přece znám svoji Bibli!“ „A když mi řekl: „Mimits neki,“ tak v ten okamžik jsem byl vzkříšený z mrtvých.“ „Mimits neki“ – znamená „Miluji tě.“

Ta nejlepší příručka, jak křísit mrtvé, je Bible – tak, jak to udělal Eliáš, Ježíš, Petr a Pavel

Chápete? Bůh miluje takového čaroděje, který spolu s démony jedl po celý život syrové lidské maso. Tohle je Ježíš ve své slávě. Tohle změnilo moji teologii. Láska Ježíše je ta nejsilnější síla ve vesmíru!

Takže, i když ten jeho syn ani nevěděl, jak má svého otce vést k Ježíši – ve skutečnosti to ani nepotřeboval, protože mu již bylo odpuštěno. Takže poslali běžce se zprávou, aby jim poslali pastora. Hodinu a půl až dvě hodiny běžel džunglí a dostal se tam kolem šesté ráno. Když se tam dostal pastor, tak tento muž ležel na podlaze, třásl se a modlil se v nebeské řeči, i když o tom nikdy neslyšel vyučovat. Boží přítomnost toho pastora téměř srazila na zem.

Takže on na něho vzkládal ruce a tento muž vyznal Ježíše Krista jako svého Pána. To je pohádkové!

Občas ho chodím navštěvovat a jen si tak sednu a pozoruji ho – jaká to změna! Nikdo nic neříká, jen pozorujeme jeden druhého. Jeho celá rodina je dnes znovuzrozená.

„Dávejte a bude vám dáno“

Když jsem byl v Mexiku, přišel tam hurikán. Lidé nemají peníze na domy, tak jdou do obchodu a koupí si nějaké překližky a udělají si takovou obyčejnou chatrč hned vedle města a takto jich tam žijí tisíce. Takže když se řeky rozvodnily, tak zemřely tisíce lidí – protože je to smetlo jako nic. Protože jejich mrtvá těla byla ve vodě, tak se rozmohly různé epidemie. Nic nesmíte pít, vše musíte převařovat – je to vážná situace. To se stalo, když přišel ten hurikán. Pomáhali jsme co nejvíce, jak jen to bylo možné. Já jsem tam měl studnu, ale i z ní jsme museli vodu převařovat.

Jeden z našich pastorů s manželkou už neměli co jíst a všechno, co měli, byly zlaté náušnice, které zdědila jeho manželka od prarodičů. Jejich domek byl velmi chudý – slaměná střecha, stěny z klacků a podlaha z hlíny. Nějaké to políčko na kopci, pár kuřat a jedno prase. Ty náušnice byly pro ně velmi cenné. Ale ta žena měla víru v srdci, a tak řekla manželovi: „Já je chci dát církvi.“ „Cože? To je všechno, co máme a ty to chceš dát církvi?“ Práskl dveřmi a odešel. Já neberu od těchto sborů žádné peníze. Ano, mohl bych je oloupit a brát od nich peníze. A protože jsem z USA, tak bych je mohl nějak obrat, ale já tam jsem proto, abych jim přinesl víru v živého Boha. Ale také je učím, aby žili z toho, co mají. Neučím je, aby záviseli na financích z USA. Takže je vždy učím, aby si postavili taková shromažďovací centra, kde se budou scházet – jsou to obyčejné chatrče z klacků a střecha z trávy a později, až začnou trochu prosperovat, tak dělají zdi z tvárnic, které se musejí kupovat. Takže tato žena dala ty náušnice do sboru na nákup těch tvárnic – je to cihla, ale několikanásobně větší. Takže je dala do sboru do sbírky. Tohle říkám pro ty z vás, kteří máte problém s dáváním. „Dávejte a bude vám dáno.“ (Lukáš 6:38) Oni za námi přišli, protože ten manžel byl na ni opravdu naštvaný, tak jsme jim trochu sloužili a nakonec se uklidnil, ale těžce to nesl.

Takže přišel ten hurikán a tito manželé šli k řece, aby si vyprali oblečení. A všude v řece i na stromech byla spousta harampádí a různých věcí, potom co se přehnalo tornádo. Hledali něco, co by se jim mohlo hodit pro stavbu jejich domku, který byl z klacků. A když ta žena hledala, tak v řece našla malý kožený pytlík, který se jí líbil. Umyla ho od hlíny, byl to opravdu pěkný kožený pytlík, a když vyprala, tak odešla domů a prádlo pověsila. Potom vzala nůž a ten pytlík otevřela… a když se do něj podívala, tak na okamžik strnula. Vysypala obsah na stůl… bylo v něm pět párů zlatých náušnic, dva diamanty a tři rubíny. Chytila ty věci a chvěla se nadšením. Když přišel manžel domů, řekla mu: „Víš co? Bůh nám požehnal!“ a když mu to ukázala, tak se málem sesypal. Mělo to hodnotu několika tisíc dolarů. Přišli za námi a ptali se, co s tím mají dělat, tak jsme jim řekli, ať počkají, jestli se k tomu někdo nepřihlásí. Takže čekali půl roku a během té doby se po tom nikdo neptal. Prodali to, do sboru dali část a část peněz si ponechali. Tam to ale ještě neskončilo. Přišli za ní dva její bratranci, kteří ani nebyli spasení a po jejím strýci jí předali dědictví – dvě krávy. Mít dvě krávy znamená, že jste opravdu bohatí. Tam to ale nekončí, tyto krávy byly březí, měly v sobě další dvě krávy. Není to úžasné? Čím více dáváte, tím více vám Bůh dává. Musíte ale důvěřovat Ježíši!

zdroj: milost.sk
Připravila: Anna Křížová st.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *