Cíle ve výchově dětí – ano či ne?

Všichni víme, že dávat si cíle je dobré. Máme na toto téma i mnohá kázání a články.
Cíle si také stanovujeme pro různé oblasti našeho života a víme, že je to správné.

Milí rodiče, máte definované, co chcete vaší výchovou dosáhnout?
Jak chcete vychovat své děti?
Jaké hodnoty jim chcete vštípit?
Co jim chcete předat?
Co je chcete naučit?

Je to velmi důležité, přesto tuto část výchovy málokdo udělá. Pak se může stát, že nevíme kam jdeme a naše skutky často nekorespondují s tím, co bychom ve skutečnosti chtěli.

Příklad: chci, aby moje děti uměly řešit konflikty. To je hezké. A jak je to učím? Mám plán, jak naučit efektivně děti řešit konflikty? Vím, co je efektivní řešení konfliktů? Jsem jim v tom dobrým příkladem? Mají se od koho tuto schopnost naučit? Nebo řeším konflikty křikem, rozkazováním, stažením se do sebe, výbuchem …?

Nevím, jak vy, ale já zjišťuji, že mnoho věcí neovládám, a pokud chci, abych mým dětem toho předala víc, než jsem dostala já, musím se ty věci naučit, vzdělávat se a hlavně to uvádět do praxe.

Vše, co chceme svým dětem předat, je dobré mít sepsáno a také postup jak to udělat.
Chceme dětem vštípit duchovní a morální hodnoty. Co jsou pro vás duchovní hodnoty? Co jsou pro vás morální hodnoty? Jak učíte dítě vděčnosti? Jak učíte své děti odvaze? Jak učíte své děti věřit Bohu? To a mnoho dalších otázek je třeba si zodpovědět.

Jinak to může vypadat tak, jak říká Pavel v listu Efezským 4, 14: “Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.”

Je mnoho směrů ve výchově dětí. Velmi snadno se může stát, když nemáme stanovený cíl a jasnou představu, co chceme v konečném důsledku v dítěti zanechat, že se dáme svést nějakým učením, které nemusí být podle Božího Slova. Rovněž, když nemáme plán jak dítě naučit vděčnosti, víře a mnohému dalšímu, jak můžeme vědět, že bude vděčné a že bude věřit Bohu? Je to střílení do prázdna. Možná trefíme a možná ne.
Chcete riskovat, že to minete? 1 Korintským 9, 26: “Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch.”

Matúš 5, 37: “Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.”

Víte co chcete, jaký máte cíl a na základě něj musíte i stanovit hranice. Toto ano, toto ne. Pak jste si jistí, proč jste se tak rozhodli a dodržujete to. Vzbuzujete tím důvěru u dětí a také to, že určité věci myslíte vážně. Víte, že chcete dítě naučit nenávidět hřích, tak mu nedovolíte se dívat na pohádky o kouzlení. Neřeknete jeden den na tu pohádku ano, když jsou u vás kamarádky vaší dcery a druhý den ne. Víte, proč to děláte a proč nechcete, aby se na ty pohádky dítě koukalo. Tím pádem to umíte i lépe dodržovat. Tak to funguje se vším, co chcete dítěti předat. Když máte důvod proč ano a proč ne, umíte si stát za svými rozhodnutím.

Co bychom měli tedy udělat?
• Vymezit si všechno, co chci dítěti předat a co ho chci naučit.
• Popřemýšlet, proč to chci, uvědomit si skutečný důvod, proč chci, aby moje dítě bylo například vděčné.
• Promyslet si, jak ho to naučím. Přísloví 24, 27: “ Zvládni svou práci venku,o své pozemky se postarej, potom si můžeš stavět dům.” Připravte se i na výchovu svých dětí. Výchova dětí není jednoduchý úkol, a proto ji nepodceňujte. „Vždyť i mě nějak vychovali a jsem tady, ještě jsem i něco dokázal v životě a obrátil jsem se.“ Proste si moudrost od Pána. Pokud je něco v našich silách tak to udělejme a zbytek Bůh dokončí. Ať slyšíme Mt 25, 21: “Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.”
• Jedním ze způsobů je to, že vy jste dítěti ve všem příkladem. Pokud jste vděční, pokud věříte Bohu, tak se to dítě naučí přirozenou formou. Problém však je, že ne vždy jsme takoví, jací bychom chtěli být, a také nemáme všechny vlastnosti, které chceme, aby měly naše děti
• Pokud tou vlastností nepřekypujete, naučte se ji. Intuice je důležitá, ale i vzdělání je třeba. Přísloví 15, 22: “Bez porady se plány hroutí,při množství rádců se však naplní.”Vyhledejte si informace o vděčnosti, co to vůbec znamená být vděčný. Hledejte v životě a v situacích, na kterých ukážete dítěti jak být vděčný. Například tak, že děkuji Bohu za věci, které mi dal, před dítětem při modlitbě. Když mi někdo s něčím pomůže, poděkuji mu. Řeknu dítěti o tom, jak mi pomohl, a že jsem mu za jeho pomoc velmi vděčná… Někdy můžeme koupit někomu nějakou drobnost, protože nám pomohl a pod. Většinou děti naučíme to, co sami děláme. Je toho mnoho, co děti chceme a co bychom je měli naučit. Proto je důležité své vlastnosti, své návyky (dobré, špatné) přehodnotit, zamyslet se nad nimi a vědomě se rozhodnout pro změnu, pokud je zapotřebí.
• Udělejte to nyní. Sedněte si k tomu. Zamyslete se, dejte si ten čas uvědomit si, co skutečně chcete svým dětem předat a dejte si tu námahu a popřemýšlejte, jak to uděláte. Výsledky většinou nepřijdou hned zítra, ale postupem času budete vidět ovoce, které jste do děti zaseli. Zda bude takové, jaké chcete, záleží jen na vás.

Galatským 6, 7: “ Člověk sklidí to, co zasel.”

Je dobré si uvědomit, co sledujeme naší výchovou. Následně pak umíme naše chování změnit, dokážeme změnit výchovný proces a náš cíl se stává současně naší motivací.
Postupně, krok za krokem tyto hodnoty, vlastnosti budovat, vytvářet u sebe a zároveň i u dětí.

Nespouštíme cíl z dohledu, protože ten nás drží a motivuje nás jít dál.

Pokud si hodnoty, cíl skutečně neurčíme a nenapíšeme i ve výchově, nebudeme mít proč měnit způsob výchovy a tím pádem ho ani nezměníme! A není to škoda?

Bůh nám svěřil děti, věří nám, že se o ně dobře postaráme, že jim předáme vše, co budou pro život potřebovat, a to je naše hřivna. Nezakopejme ji!
Bůh ví, že nejsme dokonalí a že děláme chyby. Nedokážeme proto nikdy vychovat dokonalého člověka. Bůh se však dokáže oslavit na našich slabostech a i děti potřebují prosit Boha o pomoc. Proto se netrapte, pokud jste něco pokazili, udělali chybu, proste Boha a On vám pomůže. Věřte Mu, že se o vaše děti postará.