Bůh nedělá bypassy

Už nejméně sto let se říká, že „vše se zrychluje“ – doprava, životní styl, lidé dříve dospívají (možná fyzicky :-)), vidíme úspěšné podnikatele v teenagerských letech, mladistvé a krásné babičky, ale také třicetileté starce…

Vše se zrychluje.

Když čtu, jak Hospodin vodil Izraelce po poušti, je mi jasné, že se jedná o hodně starý příběh. Příběh z dob, kdy na nějakém měsíci, roku, či desetiletí nezáleželo…

Vždyť to je hrozné! Místo toho, aby je vedl „po přímce“, tak je vede sem, tam, zpátky, dokola, okolo, zpět, znova tudy a potom opačným směrem, doleva, doprava, přímo, vzad a znovu…

Děs, „smrt v hrnci“, jak by řekl náš pastor…

No jo, On, Hospodin, je Bůh věčnosti, času má dost, ale co my!

Není to tak jednoduché. Jednu šanci Izraelci dostali a ukázali, že na to vejít do Kanánu prostě nemají…A když to zkusili sami a svévolně, byli poraženi „na hlavu“. Neměli na to. Co na to neměli? Srdce. Místo velkého srdce plného důvěry, odvahy a smělosti, měli malé srdce, plné strachu a obav.

Je to fyziologicky dané – srdce sportovce, člověka zvyklého snášet zátěž, námahu, srdce zvyklé pracovat na vyšší výkon, takové srdce roste a sílí. Takové srdce měl pouze Jozue, takové trénované srdce měl pouze Káleb. Takové srdce musel Izrael získat v „tréninkovém táboře“, zvaném Poušť. Takové srdce potřebuješ získat ty i já, chceme-li dobře, vytrvale, účinně a dlouho sloužit.

Některé cesty prostě nejdou zkrátit. Nejdou zkrátit, protože bys potom, v boji neobstál, nenaučil by ses bojovat a vítězit. Ztratil bys odvahu, vytrvalost, stálost. Spadlo by ti srdce do kalhot. Proto ani Hospodin neřeší tvou výchovu, tvé cesty, bypassem – přemostěním, či zkrácením, urychlením. Rychlí se zelenina, ne ovoce. Buďmu vděčný, že tě vychovává, že rozšiřuje tvé srdce, že tě činí odolným a schopným boje, že ti dává bratry, abys byl jimi broušen, že tě učí bojovat a vítězit.

Náš Bůh bypassy nedělá. Ani „rychlokvašky“.

Mám velmi drahého bratra v Kristu. Znal jsem jej již deset let před tím, než se obrátil a stal křesťanem. Prožili jsme spolu mnoho neobyčejných situací a zážitků – od pašování elektroniky do socialistického Československa, přes různé konflikty, závisti a nekonečné rozhovory o smyslu života, o sportu, bizardní cesty do SSSR, Severní Koreje, USA…Potom se obrátil a následoval Krista. Pak jsem jej léta neviděl…

Nyní jej vídám často – postava se trochu změnila, ale způsob chůze a našlapování zůstal :-), léta něco změnila, ale „jiskra v oku“, smysl pro humor, „lišáctví“ a bystrý rozum – to vše je na svém místě, stále ve formě, stále radost pozorovat…Co je ale úplně jiné je srdce. Místo muže břitkého humoru a jedovatých poznámek, stojí přede mnou muž, stále pevný a stále bojovník, ale muž širokého srdce, odvážný a citlivý, muž, v jehož přítomnosti chceš být…

Tímto mužem se nestal přes noc, Bůh neučinil zázrak, bypass. Tímto mužem se stal, když věrně, více než třicet let, následoval svého Mistra.

Náš Bůh nedělá bypassy, ale když jej následuješ a projdeš s Ním pouští, potom výsledek stojí za to!

Náš Bůh ví, co dělá, důvěřuj mu i ve tvém případě!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *