5. květen: Den památky obětí holocaustu

Dnes, pátého května si Izrael připomene památku obětí holocaustu. Po celé zemi zazní sirény a všichni lidé se zastaví, aby dvěma minutami ticha uctili památku šesti milionů Židů zavražděných nacisty. Různě po celé zemi a v menším měřítku i jinde po světě se budou konat pietní shromáždění a setkání s pamětníky.  Během smutečních projevů zcela jistě někdo moudrý pronese důležitou myšlenku, že nestačí pouze zapalovat svíčky, klást věnce a budovat památníky, ale že naším základním morálním úkolem je najít poučení v minulosti a udělat vše proto, aby se tyto hrozné události již nikdy neopakovaly.

Tato myšlenka je neobyčejně pravdivá a velice biblická. Pokání neznamená sypání si popela na hlavu a projevy okázalé lítosti, ale zkoumání svého myšlení a pohnutek, rozpoznání a odmítnutí zla. Před tímto úkolem stojí celá naše společnost, ale i každý z nás osobně.

Nejednoho čtenáře teď možná napadlo; přesně, lidé by se měli zamyslet nad tím, co dělají, já jsem ale křesťan a nás se to netýká. Bohužel to není tak docela pravda. Ano, křesťané opravdu žádné Židy nezabíjeli, mnozí jim dokonce i za cenu vlastního života pomáhali, přesto však nebyli všichni úplně bez viny.  Evangelista Lester Sumrall přináší následující svědectví o stavu církve v předválečném Německu.

„Nemálo německých pastorů církví, kde jsme sloužili, zapáleně věřilo v Hitlera. Nemohl jsem to pochopit. Dokázali sedět celé hodiny a vyprávět o tom, jaký je jejich „Führer“ úžasný. Někteří dokonce popisovali, jak se Hitler zbavil cikánů a jiných nežádoucích lidí. Prý brzy odstraní i komunisty. Trvali na tom, že Hitler stabilizoval německou vládu a věřili, že brzy stabilizuje i celou Evropu. Obzvlášť se jim líbilo, jaké kroky podnikl proti katolické církvi a zejména to, jak se postavil proti Židům, které pokládali za nečestné zbohatlíky. Někteří členové církve byli zároveň členy nacistické strany. Nosili hnědé košile a nacistické odznaky. Bylo to hrůzostrašné.“

WW2

Zdá se to být nepochopitelné. Jak mohl kdokoli být zároveň křesťan a nacista? Z dnešního pohledu je takové spojení naprosto absurdní a šílené, křesťané v předválečném Německu, ale ještě nevěděli to, co víme dnes. Svět ještě nešokovaly děsivé fotografie z koncentračních táborů. Hitler v té době ještě nebyl masový vrah a symbol všeho zla. Byl to jen nadějný politik, který nabízel poraženému národu novou naději a hrdost, dokázal snížit nezaměstnanost, hlásal konzervativní hodnoty, stavěl se proti homosexualitě a potratům, odmítal zvrácenou a dekadentní kulturu. Byl také ochránce zvířat a zlepšoval pracovní podmínky dělníků. Na druhé straně, Židé ještě nebyli nevinné oběti budící soucit. Byli to lidé jako každý jiný, se všemi chybami a nedostatky. Našli bychom mezi nimi zbožné i nevěřící, slušné i zločince, vyjadřující se o křesťanství s respektem i urážlivě. Byli spojováni s moderní, úpadkovou kulturou i s izolovaným a zpátečnickým světem nábožensky bigotního ghetta.

Svět zkrátka nebyl černobíle rozdělený, byl nejednoznačný a složitý. Do tohoto složitého světa přišel Hitler a nabídl jednoduché řešení, které dokázalo oslovit běžné lidi. I někteří křesťané zpočátku sympatizovali s Hitlerem, protože v jeho programu viděli některé názory a hodnoty, které se zvnějšku podobaly křesťanským. Podobnost však byla čistě náhodná. Hitlerovy motivy a duch jeho učení neměly s křesťanstvím nic společného. Když Hitler začal s masovým vražděním, tito křesťané si zřejmě uvědomili svůj omyl, lavinu, kterou sami pomohli uvést do pohybu, už ale nemohli zastavit. Bylo už příliš pozdě.

Jejich příběh tak může být varováním alespoň pro nás. Věnujme dnešní den, Den památky obětí holocaustu tomu, abychom zkoumali a přehodnotili své vlastní názory na společenskou a politickou situaci, zdali jsou podložené Božím slovem. Každý sám za sebe bychom měli přemýšlet o tom, zdali naše názory formuje především Boží slovo a až podle něj se orientujeme v politice, anebo jestli jsme jen naskočili na vlnu nějaké ideologie, jejíž hodnoty nám přišly povrchně podobné těm našim. K jakým lidem se hlásím, co sdílím na sociálních sítích, jaké argumenty používám v diskusích, jak označuji své politické protivníky? Opravdu to mám z Božího slova? Z jakého ducha to vychází? Z Ducha Svatého nebo z ducha nenávisti?

Jen Bůh dokáže zároveň milovat hříšníka a nenávidět hřích. Lidská hnutí buďto nenávidí hřích i hříšníka, nebo milují hříšníka a omlouvají jeho hřích. Neměli bychom padnout ani do jedné z těchto pastí, vždy by se to nakonec obrátilo proti nám, jak nás varuje i příklad německých křesťanů. Lester Sumrall své svědectví uzavírá těmito slovy.

„Hitlerovský nacismus se zanedlouho stal jediným povoleným náboženstvím „nové Evropy“. Protestantské církve zavírali a dokonce i nacistické kolaboranty dávali do vězení s protestantskými vedoucími. Nevím o tom, že by některý z pastorů, které jsme tehdy potkali, přežil. I pastoři, kteří nebránili Židy a obrátili se zády ke katolíkům, byli pronásledováni. Když je Hitler poslal pracovat do uhelných, železných a solných dolů, zjistili, co se stane, když nevkládáte důvěru v Ježíše Krista, ale v někoho jiného. Byli krutě podvedeni mocí zlého…“

v článku byla použita citace z knihy: Lester Sumrall

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *